Komunální odpad, plasty a sklo. To je nejčastější nález věcí v okolí bunkru. Už jsem pár pytlů odvezl, ale odpadků na pár pytlů ještě v trávě zbývá. Příště odvezu velký pytel se sklem. Na fotce to nevypadá, ale ten pytel s vytříděnými plasty opravdu není zase tak malý. Tak snad už mi lidé nebudou dělat skládku hned vedle bunkru.
Aneb část řopíku je už odmechovaná a s lehkou nadsázkou teď svítí do okolí.
Zbavit bunkr mechu a dalších nečistot jsem se rozhodl pomocí copánkového ocelového kartáče (v akci za 49 Kč/ks) na vrtačku, předchozí hrubé očištění jsem zkusmo zkoušel před pár týdny klasickou špachtlí. Na vápenné usazeniny, s tloušťkou někdy i více jak jeden centimetr, zabírá dostatečně jen kladivo a majzlík, to vše zakončené konečným zbroušením.
Dneska se mi podařilo zprovoznit on-line zobrazování teploty a vlhkosti v řopíku, takže vznikla stránka Teplota a vlhkost v řopíku. Dá se v řopíku přebývat? Je to dobré místo na uchovávání brambor, ovoce, anebo třeba „pevnostního vína“? Odpověď už nechám na každém z vás.
Ve Zlíně jsem byl dvakrát. Poprvé, v roce 2014, byl hlavním cílem Baťův mrakodrap, napodruhé, o několik let později, setkání s Davidem Pavlíkem ze SpaceX. Při prvním setkáním mi počasí vyšlo, při druhé návštěvě jsem hrozně zmokl a deštník mi by nebyl k ničemu platný. Teďka jsem se potkal se Zlínem potřetí, virtuálně. Podepsané je Pavlem Velevem – ředitelem Nadace Tomáše Bati.
Díky za zájem a podporu!
Odpověď – vůbec nic. Poslední týden jsem podlehl nějaké skutečné viróze a brzy budu dohánět jiné věci, řopík bude muset počkat.
Až bude trochu času, u řopíku je stále nějaké množství odpadků na několik pytlů (a to už jsem něco odvezl dříve), takže to bude asi první věc co dokončím, byť je to binec na obecním pozemku. Dívat se ale na to moc nechci, stejně jako si nechci zapíchnout kusy skla do bot.
V následujících týdnech bych mohl dostat od obce vyrozumění jestli mi, na základě v pořadí již druhé žádosti, prodají i část pozemku okolo řopíku. Aby si třeba zastupitelé nemysleli, že v řopíku budu třeba něco „vařit“ (už jsem tam teda vařil polévku z pytlíku, dokonce dvakrát), přiložil jsem i reference od ZOO Plzeň, Frentechu a od spolku co se stará o MJ-S4, že to myslím vážně.
Nejdřív počkám jak dopadne ten pozemek, do té doby nemá cenu nic moc plánovat.
Co jsem slyšel od kolemjdoucích lidí, tak řopík a uklizená plocha je jednoznačně lepší než ta „odpadková džungle“ co tam teď ještě je, a dřív ještě ve větší míře byla.
Pravověrní bunkráci se každý rok zúčastňují akce „Světla nad bunkry“. Budoucnost v jaké podobě můj „Satelitní řopík“ obnovím a do jaké míry zpustošené okolí řopíku zkrášlím, je zatím „ve hvězdách“ a závisí hlavně na tom, jestli se mi podaří s obcí vyjednat nákup části pozemku okolo řopíku, takže žádné plánování v tomto směru aktuálně nerozjíždím, ale…
Minulý týden na mě vyskočila reklama s výprodejem zařízení „Startastic MAX“. Ano, kvalita TV shoppingu, jen Horst Fuchs chyběl. Za necelé 400 Kč jsem se neudržel. Už ho mám doma, konstrukce jakžtakž, údajně i do vnějšího prostředí, no, uvidíme. Nejedná se o laser svítidlo, ale jsou zde použité obyčejné LEDky, takže to neoslňuje a svítí „tak akorát“. Je k tomu i dálkový ovladač, takže si dokážu představit efekt bílých pohybujících se „kapek“. Protože na řopíku bude po dobu 2 let asi jen nějaká polomrtvá autobaterie s napětím 12V a Startastic MAX vyžaduje napětí 3,8 V, objednám asi DC-DC napěťový měnič za pár desetikorun a problém s napájením na řopíku bude vyřešen.
Na stěně „Satelitního řopíku“ by to ale nemuselo vypadat zle, níže test zařízení v domácím prostředí (není moje video) na opravdu malou vzdálenost:
Ačkoliv řopík bude mít připojení na elektřinu asi až za 2 roky (lhůta daná EONem), v dnešní době se dá měřit (nejen) teplota a vlhkost i bez elektrické přípojky a i bez internetu. Odpovědí jsou dnes tzv. IoT sítě.
Tady mám po měsíci první výsledky měření uvnitř řopíku (dveře nejsou zavřené) – a je vidět (nečekaně), že ta vlhkost tam prostě byla, je a bude.
Z toho důvodu si pohrávám s myšlenkou, že bych nakonec čelní stěnu řopíku dočasně obnažil, zaizoloval fólií a pak samozřejmě zpátky zaházel. K tomu by se určitě slušelo ještě něco provést i s izolací stropnice. Těžko říct, jak hodně se to následně projeví, ale horší to určitě nebude. Jen to budu muset finančně propočítat…
Bylo by fajn mít výstupy s grafy nějak snadno přístupné třeba přes výbornou českou bezplatnou službu TMEP.CZ od Michala Ševčíka, ale nějak nejsou lidi.
Takže zatím jen formou obrázku:
V Brně nemám žádné příbuzné a proto jsem požádal o referenci od jednoho z mála lidí, se kterými jsem se potkal. Účelem je opět dokázat, že i Karlovarák si může koupit „řopík“ a neslibovat jen „vzdušné zámky“ ohledně svého záměru, byť to k „řopíku“ mám pár hodin cesty a ne každému se to jeví jako skutečné.
A tím někým není nikdo jiný než pan Pavel Sobotka, český majitel brněnské firmy Frentech. Nebudu tu rozepisovat co firma dělá, ani nic okolo, jen si neodpustím informaci, že vyhrála cenu Firma roku 2017. Tohoto dopisu si velmi vážím. Potkal jsem se s ním sice jen jednou a sladění termínu schůzky se mi povedlo až po mnoha měsících, kdy už jsem si pomalu začal připouštět, že se asi nepotkáme. Na druhou stranu se sám přesvědčil, že i po několika měsících jsem něco nevzdal a nakonec jsme termín setkání sladili. Potkal jsem se s člověkem, který se nevzdává, dotahuje věci do konce a působil na mě jednoznačným dojmem ve stylu „nekecat, nehledat výmluvy, ale zkusit a dokončit“. Vážím si takových lidí. Ať už to s pozemkem okolo řopíku dopadne v následujících týdnech jakkoliv, díky za podporu!
