Satelitní anténa

Satelitní anténa se stala dominantou řopíku, přitom samotný nápad přišel až v průběhu obnovování venkovního vzhledu. Nemluvě o tom, že k tomu dopomohla souhra náhod.

Každý majitel řopíku chce ten svůj nějak ozvláštnit, protože řopíky byly až na výjimky zcela typizované po všech stránkách (bylo jen několik variant), výbavou a vzhledem je prakticky jeden jako druhý. Protože v roce 2018, kdy jsem ten svůj řopík koupil, byla již dostupnost historického vybavení minimální a ceny nezanedbatelné, přemýšlel jsem, jak ten svůj ozvláštnit a finančně se nezruinovat.

Tak trochu improvizace, ale povedená

A nápad na ozvláštnění přišel náhodou při debatě u piva. Jak jsme se jeden den při nápadu zasmáli, tak se díky náhodám stalo – už druhý den po nápadu mi volal majitel satelitní antény, že má jednu na prodej. A náhodou to byla i vhodná velikost, počítal jsem s tím, že vzhledem k proporcím řopíku by anténa měla mít 2 – 3 m v průměru. První části antény jsem dovezl a seskládal v posledních červnových dnech 2018, nedokončená anténa byla vztyčena paradoxně až koncem léta 2018 po zjištění, že zájem obce o řopík a možnost prodání části pozemku okolo bunkru do mého vlastnictví byl neexistující, neměl jsem ji ve skutečnosti jako částečně sestavenou už kam dát a další venkovní práce na obnově řopíku jsem neprováděl, v té době už jsem dávno hledal pro všechny případy náhradní řopík mimo obec Březí.

Zbylé nesestavené části antény jsou ještě dočasně uložené u souseda, ale i tak se budu muset rozhodnout, co dál, zdali anténu dosestavit, anebo sestavené díly rozmontovat a vše spolu s nesestavenými částmi odvézt jinam.

K čemu je to dobré

Samotná satelitní parabola o průměru 3 m sloužila dříve radioamatérům pro navazování radiových spojení na delší vzdálenosti, například během tzv. „EME“ závodů, tedy pomocí odrazu radiových vln od Měsíce. Zní to možná jako Sci-Fi, ale je to v této komunitě vcelku běžná věc.

Parabola na řopíku žádnou funkci ke dnešnímu dni kromě vzhledu nemá. Jednu dobu to sice vypadalo, že by se po doplnění rotátoru dala anténa použít po drobných úpravách např. jako pozemní stanice pro příjem základních dat ze zahraničních studentských pikosatelitů (podobných jako plzeňský – Pilsen CUBE), ale nakonec z toho prozatím sešlo.

A co na to místní a kolemjdoucí?

Řopík dostal přezdívku „Velitelský“ a přitahuje od začátku pozornost, protože jiný takový u nás nenajdete. A pokud bychom si trochu zafilozofovali, tak samotná stavba řopíku odkazuje na část naší ne zrovna veselé historie, zatímco anténa se dívá sebevědomě ke hvězdám – čili vpřed a do budoucnosti.

Jak to vidí „pravověrní bunkráci“ ?

Většině to nevadí a těm, kteří se zeptají, rád vysvětluji, že kdyby z každého existujícího řopíku (dnes stále několik tisíců) mělo být minimuzeum opevnění z předválečné, případně poválečné doby, byla by to veliká nuda a lidé by se brzy „přejedli řopíků“. Nemluvě o tom, že dostupnost historické výbavy v dnešní době je prostě taková, jaká je, tedy vlastně neexistující. A když zjistí, že se o historii také zajímám a něco málo o ní také vím, jsou většinou mile překvapeni a dají mi za pravdu. Některé jsem dokonce překvapil tím, co vše se mi (ne)povedlo najít o řopíku ve Vojenském historickém ústavu v Praze, kde jsem strávil nějaký ten čas hledáním historických záznamů k tomu mému objektu.

A navíc, dělat muzeum někde, kam to mám přes 200 km, také nedává smysl. Nemluvě o finančních a časových nárocích, které prostě nejsou v mých silách.

Takže tak. Pár „pravověrných bunkráků“ jsem asi nepřesvědčil, ale každý si může koupit nějaký řopík a dělat si s ním podle vědomí a svědomí, co chce. Ministerstvo obrany při prodeji žádná omezení do smlouvy nedává, pro ně je to nepotřebný majetek bez využití.