Muzeum

Satelitní řopík nefunguje jako muzeum

Po zakoupení svého řopíku v roce 2018 jsem navštívil několik „bunkráků“ napříč republikou, kteří již nějaké ty zkušenosti, většinou mnohaleté, s řopíky měli.

Část z nich má bunkry pronajaté za symbolickou částku a téměř všichni se snaží na provoz zajistit dotace a různé granty. Naopak sponzorské dary od firem se jim obvykle nedaří až na výjimky zajistit a potvrzují, že samotná historie při jednání „příliš netáhne“ a je nutné aktivitu s bunkry spojit například s pořádáním akcí pro děti, atd. Spoléhají se tedy často na vlastní zdroje financování. Muzea vznikají, ale i zanikají (čas, peníze, „nejsou lidé“, byrokracie).

Jak už to obvykle bývá, většinou je provoz podobných muzeí ztrátový, nemluvě o odpracovaném čase ve vlastním volnu. Je logické, že nejlépe vybavená muzea jsou ta dříve vzniklá, vybavení bylo o něco dostupnější, ceny na aukcích nižší a celkový zájem o bunkrové aktivity vyšší a průměrný věk „bunkráků“ nižší.

Králickou oblast především s těžkým objekty „Bouda“ a dalšími asi nemá cenu představovat, takže ji přeskočím.

Například město Stříbro v Plzeňském kraji podobné aktivity s řopíky podporuje, protože je chápe nejen jako podporu aktivit, ale i jako lákadlo pro turisty a reprezentaci města.

Na severu Čech, v Chomutově, se podařilo vytvořit známé „Muzeum na Kočičáku“. Spolek má ve správě více jak 10 objektů řopíků a pomáhá s mnoha dalšími aktivitami. Rozsahem aktivit a systematickou prací určitě patří v oblasti řopíků mezi nejznámější.

Všichni „bunkráci“ se shodli se na tom, že dobrovolníků ochotných pracovat ve volném čase ubývá a noví, až na velmi vzácné výjimky, nepřicházejí.

Další jednoznačná shoda panuje při názorech na špatnou dostupnost historického vybavení, velkou část si musejí zdatnější „bunkráci“ vyrábět a zaplatit, případně draze renovovat. A ceny občas na aukčních serverech dostupného vybavení každým rokem rostou, někdy až do absurdních hodnot, ale vše je o nabídce a poptávce.

Čas od času se také stane, že některá muzea končí, například už nemá kdo ve volném čase provázet. Někdy po mnoha letech také přichází únava, změna zájmů, anebo jednoduše vysoký věk.

Chcete z řopíku muzeum? Připravte si až stovky tisíc Kč

Ne, to není vtip. Začínat dnes s řopíkem a pokusit se jej přebudovat na muzeum není jednoduché. Řopíků ke dnešnímu dni stále existuje několik tisíc z původně vybudovaných cca 10.000. Armáda je nechala opuštěné před mnoha lety a co neodvezla armáda, to se rozkradlo, anebo „zachránilo“, tedy k někomu přemístilo.

Část vybavení (periskopy, vchodové mříže, pancéřové dveře, sběrače zkaženého vzduchu, atd.) mají na svědomí jak sběrači kovů (kolem roku 2008 to byly organizované a technicky dobře vybavené skupiny i s pojízdnými dílnami), ale také ostatní muzejníci, tedy provozovatelé řopíkovských muzeí, případně podnikaví jednotlivci. Čest všem výjimkám, ale tak to prostě je.

Je to hlavně o penězích

Jak vás asi správně napadlo, většina původního vybavení je nenávratně pryč. Větší část skončila ve výkupnách surovin, menší část v současně existujících muzeích. Sem tam něco se objeví u překupníků, anebo něco málo zůstalo ušetřeno na hůře přístupných řopících (těch ne zcela vyrabovaných logicky stále ubývá).