Anténa, pancéřové dveře, oškrábané stěny a džungle je pryč

Nadpis stručně vystihuje to, co se povedlo v období mezi koncem června a začátkem července. Šlo to pomaleji a hůře než jsem plánoval, ale to se stává. Uživatelé Facebooku mohli průběh sledovat ve stručné podobě na FB stránce Satelitního řopíku.

  • Načernalé stěny uvnitř bunkru od dříve proběhlých ohníčků a kouře znamenalo jediné – oškrábat na omítku. Práce je to sama o sobě dosti prašná v normálních prostorech, natož pak v uzavřeném prostoru bunkru. Úkol to byl komplikovanější a levné jednorázové respirátory při broušení za pomoci ocelového kartáče na aku se neosvědčily, stejně jako se neosvědčily klasické ochranné pracovní brýle.Na řadu přišla nutnost objednat profesionálnější dýchací polomasku značky 3M a také profi těsnicí ochranné brýle na obličej, takže dohromady vznikla celomaska. Obrovské množství obroušených částic bylo nutné alespoň trochu odsávat, takže na jednu ze dvou střílen se nasadil ventilátor, ale účinek nebyl takový, jaký jsem očekával.Hodiny broušení po několik dní, nekonečné chuchvalce prachu a litry potu naštěstí měly jedné noci (cca ve 2h) konce, takže interiér je tak připravený na opravu opadaných omítek a nový vápenný nátěr. Fotky jsem raději moc nepořizoval, každopádně zkušenost k nezaplacení. Holt bez profi nářadí s vestavěným odsáváním to není vždy dobrý nápad.Jediná odhalená zajímavost – bunkr měl v interiéru jako „poselství budoucím generacím“ – nápis „The Beatles“ a na další stěně pak ještě jméno „Eliška“.
  • Další akcí bylo rozebrání, převoz a následné opětovné sestavení satelitní antény. Převoz satelitní paraboly o průměru 3m není obvykle dobré provádět jen s osobním vozem, ale anténa šla rozebrat na segmenty, takže se to nakonec po opatrné několikahodinové jízdě (zejména díky stojící D1) nakonec podařilo. Následovalo zjištění, že nebyly dodány všechny šrouby a matice, takže bylo nutné vše pokusně sestavit (bez návodu) a změřit.K tomu byly některé části konstrukce zrezlé, takže následovalo obroušení a alespoň základní nátěr. Samotné skládání paraboly v jednom člověku také nebyl úplně dobrý nápad, ale s improvizací a balancováním na žebříku na jedné noze se to podařilo. Bohužel domluvený člověk na výrobu držáku slib nedodržel, takže anténa není dosud uchycena k bunkru. Aktuálně se domlouvám s náhradníky a jsem aktuálně vcelku optimista, že to během léta bude hotové.
  • Za pomoci sousedů se podařilo provizorně opravit uchycení těžkých pancéřových dveří v bunkru. Následovala i úprava samotných dveří, pak došlo k jejich nasazení. Byť otevírání jde ztěžka a je možné, že bude nutné opravené uchycení v budoucnu předělat, je to momentálně úspěch.
  • Asi nejviditelnější změnou však bylo vykopání několika desítek pařezů akátů v těsném okolí bunkru. Akát je neuvěřitelný nezmar a povolaný bagr byl při vytahování pařezů několikrát téměř „ve vzduchu“. Bagr pracoval přibližně šest hodin čistého času, zatímco já jsem v gumákách průběžně odhazoval již odstraněné „lehčí“ pařezy a kořeny, aby se v tom bagrista vůbec vyznal. Pak došlo k provizornímu hrubému srovnání terénu v okolí, pak se spustil hustý déšť a já jsem tehdejší den usínal opravdu rychle.

Za zmínku pak ještě stojí předchozí vykácení náletových dřevin za pomoci elektrické motorové pily z Lidlu, která byla napájena přes dovezený měnič 12 V/230 V – a ten byl napájen z rovněž dovezené autobaterie.

Závěrem došlo k dalším sesbírání a třídění nalezených odpadků, celkem několik menších stavebních pytlů, byť to bylo sesbíráno z obecního pozemku.

Po celou dobu na kvalitu provedených prací dohlížela bílá slepice neznámého původu, která pravidelně i v okolí bunkru pravidelně nocovala. Nezávislým stavebním dozorem byla rovněž ještěrka, která byla k vidění u bunkru už v minulosti. Satelitní řopík má tak vlastní Pevnostní slepici a Pevnostní ještěrku – a to už něco znamená!