Místo zahrady bunkr na druhém konci republiky

Původně jsem ale hledal v trojúhelníku Karlovy Vary – Plzeň – Praha nějakou malou, nenáročnou nízkonákladovou zahrádku na víkendy a souhra náhod chtěla, že jsem v roce 2018 koupil bunkr na druhém konci republiky.

Mohl to být venkovně historicky obnovený bunkr v podobě, v jaké je najdete i na jiných místech naší republiky nebýt zjištění: „zastupitele obce historie nezajímá, hodně štěstí někde jinde“, stejně jako nebyl zájem ze strany obce uklidit odpadky a rozměrnou stavební suť z přilehlého nevyužívaného obecního pozemku, a ani přes získaná doporučení od několika organizací (včetně jednoho historického spolku) se mi nepovedlo získat více prostoru k bunkru, takže bylo nutné přístup obce respektovat a začít přemýšlet, co s mým bunkrem dělat dál, jestli vůbec něco. Rozumné by bylo dokonce práce na bunkru zastavit a bunkr nechat opět, i přes již vynaložené peníze a práci, na pár desítek let jeho osudu.

Ostatně za těch několik let jsem vyzkoušel asi všechny mně známé návrhy pro obec ve stylu: „máte nějaké plány s částí obecního pozemku sousedícího s mým pidi pozemkem s bunkrem? / Jestli ne, prodáte / pronajmete mi jeho jakoukoliv část a já to uklidím a budu se starat? Jestli ne, uklidíte z vašeho pozemku skládku / odpady, včetně těch rozměrných a těžkých? Jestli ne, mohli byste třeba alespoň 2x ročně sekat část vašeho pozemku, aby se ke mně na můj pozemek nešířila běžně 2 metry vysoká zelená vegetace?“ Zastupitelé během 4 let poslali vždy jasnou odpověď – „nepronajmeme, neprodáme, nebudeme uklízet, nebudeme udržovat vegetaci, dotazy nemáme (vyjma roku 2020) a je nám to jedno.“

Původně plánovaný vzhled bunkru měl být čistě historický s udržovaným okolím s tím, že vnitřek nebude díky vysoké finanční náročnosti historicky obnoven. Napadla mě tak varianta venkovně přístupného bunkru pro všechny kolemjdoucí s tím, že by to byla taková „opevněná zahrádka jednoho Karlovaráka“ s decentním odkazem na historii ve formě technické zajímavosti, bez patosu.

Protože ale nebyl zájem o historii, ani nebylo příliš místa na cokoliv, o pár měsíců později vznikl nápad udělat prostorově nenáročnou Sci-Fi variantu řopíku – s anténou a nově jen pro mě samotného, nově bez zájmu na historickou podobu a historii.

A tady je nutné připomenout, že všechno zlé, je pro něco dobré. Protože kdyby byl v obci zájem, vznikl by asi venkovně do historické podoby, jinak ale tuctově a ve své podstatě (omlouvám se některým bunkrákům) nijak zajímavě obnovený řopík, kterých jsou v rámci České republiky vyšší desítky a jsou v základu prakticky všechny stejné, protože to jsou až na výjimky typizované stavby.

Pozemek

Své zážitky s pozemkem a snahou o upravený vzhled okolí jsem sepsal v kapitole Pozemek. Jedná se spíše o obecná doporučení dalším zájemcům o opevnění. Podle množství reakcí, které jsem obdržel, nejsem zdaleka jediným, kdo zažil po koupi bunkru komplikace.

V obci Březí jsem si připomněl, že zatímco jednotlivec by měl platit daně a dodržovat zákony, obec to tak mít nemusí. O, z mého pohledu, zajímavém přístupu obce Březí ke správě svého majetku a (ne)respektování majetku jiných, jsem se mohl díky bunkru několik let osobně přesvědčovat.

Blog

Sekce Blog postupem času ztratila svůj význam a od roku 2019 je neaktualizovaná.

Nečekané zážitky

Když jsem počátkem roku 2018 získal bunkr, ještě jsem netušil, kolik a jaké zážitky jako rozený Karlovarák (a tedy „cizák“, navíc z města) díky koupi zanedbaného a mnoho let nikým nechtěného bunkru od armády v obci na jižní Moravě zažiji.

Kastování lidí funguje v obci s 1.500 obyvateli dokonale. Chvíli mi trvalo, než jsem se „v obci rozkoukal“, ztratil něco iluzí, abych následně začal všechny příhody brát s nadhledem, aneb po 4 letech vlastních zkušeností už mám konkrétnější představu, co všechno může znamenat věta „To je prostě Březí“, stejně jako konstatování od jednoho místního kolemjdoucího: „Pavle, tohle jsou Sudety, pohraničí, nediv se.“

Kolemjdoucí ale nevěděl, že i já jsem v Karlovarském kraji vyskytoval několik let v Sudetech, něco málo jsem si tak dokázal představit, ale řadu věcí jsem nezažil, anebo řada věcí se během let 2000 – 2008 u nás změnila a snadno jsem tak „přivykl nové době“, možná mě ale ovlivnilo bydlení ve městech, anebo cestování? Těžko říct.

Cesta je cíl?

Když jsem v roce 2018 přemýšlel, jestli vůbec podat nabídku Ministerstvu obrany na odkup bunkru v Březí, racionální důvod kupovat si bunkr na druhém konci republiky jsem těžko hledal. Bunkru mi ale bylo při osobní bleskové prohlídce svým způsobem líto, byla v tom i výzva, snaha poznat jinou část republiky, možná byla i lákavá spojitost s historií a vidina možnosti za „přijatelnou cenu“ konečně získat zahrádku, tedy vlastně „vzdálenou opevněnou zahrádku“, kterou nebude po prvotních opravách nijak složité udržovat. A byl v tom i smysl pro humor, když jsem si sám sobě dával otázku: „A proč by Karlovarák nemohl mít bunkr na jižní Moravě?“

Následný vývoj sice nedopadl tak, jak jsem plánoval, a postupem času se navíc ztratila motivace s bunkrem jakkoliv pokračovat, ale byly to 4 roky zkušeností a poznání v mnoha ohledech.

Musel jsem se dovzdělat

Nejednou jsem si na počátku připadal jako skutečný cizinec a snažil jsem se obec Březí pochopit, protože mi bylo jasné, že mi „něco uniká“. Začal jsem pátrat i po historii obce ve 20. století, aby z toho po několika letech vznikl samostatný web – Prátlsbrun.cz.

Jestli a jaký mělo mých 200 tun železobetonu v podobě bunkru v roce 1938 nějaký smysl, to už asi nezjistím. Bunkr se ale stal o pár desítek let později příčinou mnoha poznání.

Sice si asi navždy nejeden z mých nových nedalekých sousedů ze mě bude dělat, obzvlášť v mé přítomnosti, i nadále legraci, na druhou stranu vzájemná posezení „s pohárkem“ a sdílení společných zájmů lidí ze dvou různých koutů republiky, také není k zahození…

A množství lidí, se kterými „si lze něco říci“, má naštěstí v průběhu času stoupající tendenci. A přinejmenším si alespoň vzájemně odpovíme na pozdrav. Tak snad to s námi lidmi není úplně marné.

Jak šel čas – Satelitní řopík MJ-SR 71 Březí u Mikulova (2018 – 2019)

Tyto webové stránky v podobě mých soukromých zápisků vznikly počátkem roku 2018 s úmyslem dokumentace plánované decentní venkovní historické obnovy bunkru, který jsem nejen ke svému překvapení zakoupil na jižní Moravě nedaleko hranic s Rakouskem. Tedy několik stovek kilometrů daleko od míst, kde bydlím a pracuji. Na druhou stranu, proč by Karlovarák nemohl mít bunkr v obci, kde nikdy nebyl a nikoho nezná, tedy na jižní Moravě? Zvlášť když zchátralý a vypálený bunkr obecní zastupitelé s pidi pozemkem od armády nechtěli ani zadarmo, stejně jako neúspěchem dopadla i několikaletá snaha armády jej prodat formou veřejné nabídky, někdo se musel najít… Ano, byla to pro mě i výzva. A ukázala se být mnohem větší, než jsem čekal.

To začalo v únoru 2018, kdy jsem zubožený bunkr s pidi pozemkem od armády vyhrál ve výběrovém řízení za 42.007 Kč … A proč uvádím cenu? Protože to byla jedna z nejčastějších otázek nejen od místních. Občas jsem i já pokládal otázky. „Co si myslíte, je to hodně, anebo málo? Máte druhou práci? A kolik vás stojí cigarety / alkohol / dovolená / záliby?“