Po dvou letech můj bunkr neprošel nějakou výraznou proměnou a nestal se pro mě tak úplně místem relaxace a radosti jak jsem si představoval, ale paradoxně se stal bunkr vstupenkou do hlubin života jedné obce v oblasti bývalých Sudet. Život tu asi nebyl a není jednoduchý. A posledních 90 let určitě ne. Během 2 let se za mnou zastavilo více než jen pár lidí z obce a i okolí, a protože jsme se neznali a nejsem místní, často se rozpovídali o všem možném i nemožném. Občas jsem si připadal jak jejich „vrba“ a získal dojem, že spousta lidí se vzájemně nemá ráda, ale musejí spolu žít na jednom místě. Jako další problémy jsem pochopil určitou míru lhostejnosti k místu kde žijí, závist, pocit nových i starých křivd, strach z budoucnosti a zároveň strach bavit se o nedávné minulosti. Podle mého „plný pytel problémů“, který snad někdy vyřeší čas. A obec by si to zasloužila, protože okolí je jinak pěkné.

Vedle toho pak moje snaha jako „cizáka“ o obnovený bunkr a s udržovaným okolím působí naprosto nedůležitě. Jsem tak asi smířlivější, byť některé věci prostě pochopit nedokážu.

Hledal jsem zahradu na západě, koupil jsem bunkr na Moravě

Bydlení v nájemním bytě, čas od času stěhování za prací, neustálé dojíždění někam, kdo by nechtěl mít nějakou malou zahrádku, anebo chatku. Hledal jsem nějakou v trojúhelníku Karlovy Vary – Plzeň – Praha, ale žádnou malou a cenově dostupnou se mi nedařilo najít.

A náhoda spolu s lehkou zoufalostí stála za tím, že jsem se během hledání začátkem roku 2018 ocitnul i na stránce Ministerstva obrany nabízející zbytkové pozemky a „novodobé hrady“, tedy bunkry. Uznávám, srovnávat třeba hrad Hartenberg s řopíkem (ať už velikostí, stářím, snahou o obnovu) se úplně nehodí, ale funkci měly stavby podobnou. Od roku 2015 jsem byl (díky náhodnému objevení) fandou a symbolickým podporovatelem pěchotního srubu MJ-S 4 „Zatáčka“ nedaleko Znojma, ale myšlenka na vlastní bunkr mě nikdy ani na chvíli nenapadla, přestože historie mě vždy zajímala.

Bunkry se nabízely jen na Moravě a podle informací z armády se nic blíže v následujících letech mému bydlišti nemělo objevit a pomyslné semínko zájmu o řopíky (kus historie, nízké náklady na údržbu, velká trvanlivost) bylo zaseto, byť jsem o nich příliš nevěděl. Několik armádou v aukci nabízených bunkrů  na Moravě jsem se vydal jednoho dne prozkoumat, ale skutečnost byla ještě horší než prozradily mapy Seznamu a Googlu. Osobní prohlídka tak přinesla zjištění, že tohle snad nemůže koupit ani nějaký „blázen“, protože i zadarmo je to vzhledem ke stavu okolí „drahé“, nemluvě o tom, když je vzdálenost v řádu stovek kilometrů…

Termín na podání nabídek do aukce se blížil a už nevím proč, ale po poradě s několika lidmi jsem dostal nápad, že když ten jeden bunkr nikdo ani po třech letech nikdo nekoupil, obec ho v minulosti nechtěla ani zadarmo, že bych tím „bláznem, co se obětuje“, mohl být třeba já… První Karlovarák s předválečným bunkrem na jižní Moravě…