Poděkování zastupitelům obce Březí a nejen jim

Dnes 12. 2. 2019 se konala v obci Březí schůze zastupitelstva. Kromě jiného byla na programu v části „revokace a prodej pozemku“ i moje loňská žádost o pozemek okolo bunkru. Nepočítal jsem s úspěchem ohledně pozemku, ale ze zájmu a slušnosti jsem se na zastupitelstvo vydal a udělal si „výlet“ z Prahy.

Historicky poprvé projednávali moji žádost bývalí zastupitelé v srpnu 2018 nestandardně a bez zveřejnění záměru, v souvislosti se zněním zákona tak byl dopředu jasný výsledek, navíc s výsledkem 0 hlasů pro možnost prodeje pozemku okolo mého bunkru. Byla to pro mě jasná zpráva.

Dnes, 12. 2. 2019, jsem dostal jasnou zprávu od nového vedení obce, tentokrát vše proběhlo v souladu se zákonem, byť jen „skóre“ bylo jiné. Dotazy před hlasováním ze strany zastupitelů nebyly.

Dopadlo to takto:

Celkový počet zastupitelů na jednání: 11

Proti prodeji pozemku okolo bunkru: 7

Zbylí zastupitelé byli pro prodej, anebo se zdrželi.

Závěr je jasný a já opravdu chci VŠEM zastupitelům zcela vážně poděkovat, vše procesně proběhlo jak má a já mám odpověď.

Díky.

Co dál?

Nabyté zkušenosti z „bunkrového prostředí“ a otestované „vychytávky“ na Satelitním řopíku hodlám využít na Satelitním bunkru ve Znojmě. Po mnoho měsíců jsem díky teploměrům od firmy T-Mobile a zařízení Comet testoval závislost teploty a vlhkosti v bunkru vzhledem k venkovnímu prostředí a zkoušel různé „pokusy“ s větráním / nevětráním, trvanlivostí vnitřní nové výmalby, atd.

Co se Satelitním řopíkem jsem s přestávkami přemýšlel několik posledních týdnů a stále vidím všechny varianty – prodej nejvyšší nabídce, ponechání si ho na pár desítek let, stejně jako pronájem někomu, koho bunkry zajímají, zvažuji i možnost symbolického pronájmu obci Březí za 1 Kč na delší dobu, pokud okolí bunkru trochu zvelebí a bunkr nenechají chátrat – tuhle variantu jsem stručně zmínil na dnešním jednání zastupitelstva.

Dále bych chtěl poděkovat všem co nějak pomohli – raději nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Se jmény to mám občas komplikované.

Komu ale chci speciálně poděkovat za názor a jeho jméno si pamatuji – Rosťa A. 

Další poděkování

Poděkovat chci také za reakci a osobního přání úspěchu s jakýmkoliv mým budoucím řopíkem Jihomoravskému, Plzeňskému a Karlovarskému kraji. Nečekal jsem, že někoho bude zajímat „nějaký kus betonu“ a dočkám se nějaké odpovědi.

A komu ještě?

Vám, návštěvníkům, že vás moje aktivita zaujala.

Všem všechno dobré.

Pavel, napsáno v hotelu „Praha“ v Dolních Dunajovicích na pozdní večeři, 12.2.2019 21:15

Konec aktualizace stránek a blogu

Rok 2018 byl pro mě rokem ztrát, ale i rokem „nálezů“.

Díky všem sousedům a čtenářům za podporu se Satelitním řopíkem ve Březí. Stránky Satelitního řopíku už nebudu aktualizovat, ale zkuste třeba za nějaký čas navštívit web Satelitní bunkr. Díky.

Pavel

 

Pohledy

Stálo to za to! U obce vše při starém, ale ve schránce na bunkru je 38 pohledů z 5 zemí

Dnes se ke mně dostaly pohledy a dopisy z poštovní schránky umístěné přímo na bunkru. Díky všem známým i neznámým odesílatelům. Speciální poděkování posílám opět výběrčímu schránky a „osobnímu řidiči“ 🙂

Poslední zvláštní poděkování patří panu M.D., pravidelnému návštěvníkovi webových stránek za pohled – že si našel čas mezi řízením firmy a pilotováním svého letadla.

Pohledy

A nyní pár údajů:

Pohledy došly celkem z 5 zemí – ČR, Francie, USA, Portugalsko a Vietnam

Města v rámci ČR: Praha, Říčany u Prahy, Čelákovice, Pardubice, Plzeň, Karlovy Vary a asi i další (ty jsem z neúplných razítek nebyl schopný přečíst)

Ke dnešnímu dni jich je celkem 38 kousků!

Co mě překvapilo, že z oblasti Moravy nedošel ani jeden pohled. Na druhou stranu jsem místo pohledů dnes dostal od sousedů pohárek červeného a umluvit jsem se nechal výjimečně i na slivovici, kterou jinak nepiju. Dobré to bylo.

 

 

Ve schránce je prý několik desítek pohledů, přibude jeden i z Montany

Ve schránce na Satelitním řopíku by podle nejnovějších zpráv mělo být až několik desítek pohledů, již dneska by se ke mně část mohla dostat, tak se nechám překvapit.

A brzy by k nim mohl přibýt další exotický, až z Montany… Sbírka pohledů by to mohla být zajímavá, tak se nechám překvapit. Všem moc díky za poslané pohledy a pokud jste ještě žádný neposlali, můžete tak snadno učinit! Díky!

Pohled z Kalifornie

Dali satelity do rakety a posílají pohled směr Satelitní řopík

Fotka, tedy vlastně pohlednice, dnes z Kalifornie míří na adresu Satelitního řopíku do Březí se vzkazem, abych se během dnešního startu rakety Falcon 9 společnosti SpaceX pro firmu Iridium držel pevně svého Satelitního řopíku – asi to bude dneska velké… 🙂

Díky!

P.S. Teďka už snad jen chybí potvrzení třeba od Agentury Dobrý den, že Satelitní řopík je prvním bunkrem v ČR na který míří pohled z raketové základny 🙂

Pohled z Kalifornie

Satelitní řopík je pod návalem, nejen sněhovým

Dobře, teďka jsem si v titulku příspěvku trochu zapřeháněl, ale dnešní výběr poštovní chránky na Satelitním řopíku byl překvapením!

Pohled z Vietnamu, od zaměstnankyň České pošty, kolegů, známých i neznámých, celkem OSM (8) kousků! Na asi první bunkr v ČR s poštovní schránkou to není špatné!

VŠEM MOC DÍKY ZA POHLED!

A speciální poděkování patří výběrčímu poštovní schránky!

P.S. Chcete mi poslat pohled i Vy? Adresu určitě znáte 🙂 Využijte tuto jedinečnou šanci dřív, než přístup k bunkru zaroste a pošta tam přestane doručovat. Pište ihned! 🙂

Uzavření letošního roku

Dnes je posledním dnem letošního roku, přišel čas shrnutí.

Stručně, byl jsem se svojí bunkrovou aktivitou naivní. A taky jsem nečekal, jak málo lidí se ztotožňuje s místem kde bydlí, jakoby obec Březí samotná a lidé co v ní bydlí, byly 2 různé, téměř nesouvisející věci, co se tak trochu vzájemně ignorují. Takový jsem získal za 9 měsíců dojem.

To, že jsem si začátkem roku koupil na Moravě bunkr, byť na Moravě nemám žádné příbuzné, to jste si mohli přečíst tady na webu. Proč, to bylo zmíněno i ve článku co vyšel v Břeclavském deníku. Byl to sled událostí a dílo náhody, aneb chatu nemáte, a přesto byste si rádi aktivně odpočinuli, navíc máte rádii historii. Po neúspěchu hledání něčeho malého a dostupného si vzpomenete, že občas armáda něco rozprodává a zjistíte, že to jsou pozemky a někdy i bunkry! Tahle netypická představa vás nadchne. To, že je to více jak 250 km od místa kde pracujete tomu nepomůže, ale po zvážení všech možností jak a kde ušetřit vás to dostatečně neodradí. Jezdí tam i vlak a čas se dá nějak využít. A dostáváte info z vojenské správy, že v nejbližší době bunkry na západě, odkud pocházím, se prodávat nebudou.

Chvíle přemýšlení, blesková návštěva několika bunkrů na Moravě (ano, vlakem během jednoho dne), delší chvíle přemýšlení a zvažování, zavolání na obec, jestli jim „bunkráci“ nevadí, prý ne, další přemýšlení – a nakonec do toho jdete, podáváte nabídku na bunkr. Brzy se od Ministerstva obrany dozvíte, že nabídka byla vybrána jako nejvýhodnější, tedy se asi nikdo jiný do prodeje obálkovou metodou s danou minimální cenou nepřihlásil. Velká část by se toho místa možná lekla, zarostlé, neudržované místo s množstvím odpadků, slimáků, akátů, pařezů a „kopečků z čehosi“. S kamarádem jsem si u piva tehdy dělal legraci, že tohle nikdo normální nekoupí, takže bych to mohl být třeba i já, ostatně i jemu se myšlenka na vlastní bunkr líbila.

To, že se bunkr prodával asi poslední 3 roky, ani to, že jeho koupi vzdalo několik zájemců před podpisem smlouvy (jeden se mi sám ozval), jako by to místo bylo snad nějaké „zakleté“, to v té chvíli nevíte.

První drobné práce (s malou ruční pilkou!) jsem začal dělat v březnu, v březnu jsem dostal první zamítnutí, že rada obce není nakloněna případnému prodeji části pozemku okolo, během letních prázdnin jsem se na obci dozvěděl, že pro obec není moje aktivita s bunkrem zajímavá, mám si najít přítelkyni a přejí mi štěstí někde jinde. Práce na obnově jsem tak v létě zastavil. Nová rada obce moji žádost také zamítla, byť ještě čekám na rozhodnutí nového zastupitelstva.

Třeba se jednou situace změní, bunkru to nevadí, ten má času dost. Díky za slova podpory všem kolemjdoucím i sousedům, abych vytrval.

Já mám zase raději, když dělám něco někde, kde se o moji aktivitu zajímají a neposílají mě jinam.

A proto děkuji městu Znojmo za zájem a možnost podání nabídky na odkup pozemku s bunkrem ve Znojmě. Nabídka je podaná, jestli zvítězí to nevím, ale i tak chci městu Znojmu poděkovat. Třeba to nevyjde, třeba to vyjde.

Zapomeňte „na pravidelnou dávku emocí“, „kriminálku New York“, atd. 🙂 To vše a mnohem více najdete na:

www.SatelitniBunkr.cz

a Facebooku

https://www.facebook.com/satelitnibunkr/

P.S. A proč Satelitní bunkr? Protože jsem tehdy pro bunkr ve Březí koupil i doménu SatelitníBunkr.cz a byla nevyužitá, zároveň se ale k mému překvapení situace opět opakuje – bunkr je na okraji města, takže je zase „satelitní“ a bezprostředně sousedí s cyklostezkou.

 

 

Co se událo od srpna do prosince 2018

Pokud jste nesledovali v posledních měsících Facebookové stránky Satelitního řopíku ve Březí, tady je pár novinek. Práce na řopíku až na několik výjimek neprobíhaly, čeká se stále na výsledek možnosti odkupu části obecního pozemku okolo.

Září

  1. Anténa na řopíku – za pomoci sousedů vztyčena anténa na bunkru. Většině se líbí, někomu zase nemusí, každopádně měla / má mít svůj účel. Satelitní řopík je tak vlastně dvojnásobným satelitním řopíkem, byť to nebylo původně plánováno a rozhodl jsem se až koncem června.
  2. Snaha o získání protitankových překážek (rozsocháčů) se nepovedla, repliky stojí více než 10.000 Kč za kus, tudy cesta nevede.
  3. Dostal jsem vyrozumění od Vojenského ústředního archivu (VÚA) v Praze, že mají pro mě připravené předválečné archivy ženijního vojska a tam by se mohlo nacházet mezi stovkami a stovkami dokumentů i něco o mém řopíku, domluvil jsem si tedy termíny návštěv v badatelně.

Říjen

  1. Pátrání v archivu VÚA (Praha Ruzyně) bylo časově náročné, ale úspěšně. Moc jsem si od toho nesliboval, ale zjistil jsem několik základních informací o Satelitním řopíku, je dobré znát historii. Zajímavé byly i získané informace ohledně okolních řopíků a získanými materiály jsem překvapil i několik „pravých bunkráků“ v okolí. Nenapadlo je pátrat tam, kde jsem pátral a hlavně – měl jsem určitě i notnou dávku štěstí. Jak se říká, štěstí přeje připraveným.
  2. Satelitní řopík dostal evidenční číslo, má tak svojí oficiální adresu – Družstevní ev.č. 12, Březí. Stává se tak určitě jedním z mála bunkrů které mají vlastní adresu.
  3. Česká pošta v Břeclavi potvrzuje, že bude v případě zřízení schránky za splnění označovacích náležitostí doručovat poštu, nebude s tím žádný problém.
  4. Pilot závodních dronů a účastník soutěží si chtěl zalétat v okolí Satelitního řopíku, tak si zalétal a poslal mi i krátké video, takže díky němu je vidět jak bunkr vypadá shora. Slabším povahám se může z rychlých pohybů ve videu dělat nevolno, ostatně dělal ho pilot závodních dronů a je to vidět 🙂 Každopádně Michalovi za povedené video patří poděkování.
  5. Během léta jsem se na obecním úřadě ve Březí dozvěděl, že moje aktivita s bunkrem je pro obec Březí nezajímavá a bylo mi popřáno štěstí jinde – a štěstí jinde se ke mně v říjnu dostavilo – jiné místo, jiná obec, jiná moje žádost – obec mi poslala seznam řopíků v jejich majetku a rada obce na základě mé žádosti projednala záměr prodeje pozemku s bunkrem z majetku obce. Záměr je radou napoprvé schválen, další kroky budou následovat. Možnost druhého řopíku na jiném místě se tak stává reálnější.
  6. Na řopíku ve Březí natírám provizorně stropnici pomocí Penetral ALP, aby do něj neteklo. Finální úpravu pomocí asfaltových pásů neplánuji dokud se budoucnost řopíku nevyjasní, odvážím zbytek nářadí a připravuji bunkr na zimu.

Listopad

  1. Je po volbách a nová rada obce Březí zamítá, tedy nedoporučuje mojí žádost o prodej pozemku ve Březí. O prodeji ale rozhoduje zastupitelstvo obce Březí, takže se bude čekat na rozhodnutí nového zastupitelstva. Oceňuji zavolání od nového starosty a písemné vyjádření. Zdůvodnění v tomto případě bylo, že obec v posledních letech prodala příliš mnoho pozemků a teď už nic nechce prodávat.
  2. Na základě mé další žádosti se na úřední desce obce Březí se objevil záměr o prodeji pozemku okolo řopíku, čekám tedy na zasedání zastupitelstva ve Březí, oceňuji standardní postup obce a informoval jsem, že je to moje poslední žádost a rozhodnutí nového zastupitelstva budu respektovat, žádnou další žádost o možnost odkupu pozemku okolo nebudu podávat.

Prosinec

  1. Zastupitelstvo obce Březí nakonec o prodeji pozemku bude rozhodovat až v příštím roce, nikoliv na prosincovém termínu jak jsem se domníval. Chtěl jsem mít osud řopíku a možnost odkupu pozemku okolo ve Březí vyjasněné do konce roku, ale nepovedlo se.
  2. Ozvala se mi firma zabývající se distribucí svítidel veřejného osvětlení s nabídkou, že mi bezplatně dlouhodobě zapůjčí nové „chytré LED svítidlo“ k bunkru, aby se případně dalo nahradit současné sodíkové svítidlo veřejného osvětlení v majetku obce. Obec by tak díky výměně svítidla ušetřila za elektřinu a já bych získal kvalitnější osvětlení u řopíku s možností regulace. Nabídku jsem přeposlal obci Březí, prozatím bez reakce.
  3. Na úřední desce té obce, jejíž rada v říjnu schválila záměr možnosti prodeje pozemku s bunkrem, se objevila informace o prodeji pozemku s tím, aby zájemci do daného data podali finanční nabídku. Podal jsem ji a čekám na vyhodnocení začátkem roku 2019.

Nová žádost na obec, nové zamítnutí

Bez jakéhokoliv přehánění jsem byl překvapený, že příběh Satelitního řopíku nedávno zaujal natolik, že o něm Břeclavský deník napsal pár řádek.

Z textu článku a z vyjádření obce jsem nabyl dojmu, že by bylo dobré podat žádost už teď, bylo tam zmíněno i historické hledisko věci.

Dnes jsem dostal odpověď na svojí nejnovější žádost. Žádost se zamítá, takže tak.

Nezdolné akáty ještě nedávno tvořící džungli v okolí bunkru už zase začínají růst, jakoby to tušily předem jak to dopadne a vezmou si své místo zase zpět. A lidi zase budou mít místo kam dávat odpadky.

Čas na historii

Jestli něco přes týden nemám, tak je to čas. Řeším toho o hodně víc než bych chtěl a zdaleka se netýká jen řopíku. Na co si ale chci udělat čas aspoň na pár hodin, i kdyby lednička měla být prázdná a prádlo nevyprané, tak je to výlet do Vojenského ústředního archivu v Praze. Jak se zdá, o řopíkách v mé oblasti se toho moc nedochovalo, respektive to není nijak specificky rozdělené. Takže si nakonec dojdu aspoň pro stavební výkresy od své typizované pevnůstky.

Formální předání a první noví návštěvníci

Nevím jak vy, ale nakupování předválečného bunkru se mi nestává každý den, proto jsem využil možnosti osobního „předání“ bunkru. Pokud vás to zajímá více – je to formalita a lze to provést i korespondenčně. Karlovarák v Březí se u předávání bunkru dozví, že předávající se za pár dní chystá na dovolenou do Karlových Varů – to prostě nejde vymyslet lépe.

Padla i vtipná vzpomínka ze strany předávající – před pár lety ten řopík, byť se nachází 2 metry od zpevněné cesty, přes „zelenou džungli“ nebyl tehdy vůbec vidět a spolu s odhadcem ho prý přejeli a museli chvíli hledat.

Dneska už problém s hledáním nebyl 🙂

Předání proběhlo rychle a „svědkem“ nám byl starosta jedné z nedalekých obcí, který se na tu „slávu“ přijel podívat a také to nafotil. Přiznejme si, Karlovarák co si kupuje bunkr na Moravě – to se prostě nevidí každý den.

Dílem okamžiku se u bunkru zastavili 2 cyklisté a po letmém okukování se vydali na prohlídku prázdného, v té době už civilního Satelitního řopíku.

A proč jsme zády k fotografovi? Protože předávání vojenských tajemství prostě musí proběhnout aspoň trochu tajně…

Co dál a hledání nového řopíku pro všechny případy

Po několika dnech oddychu jsem včera večer dospěl k tomu, co a jak dál s řopíkem v Březí.

Příběh řopíku / bunkru a pozemku okolo v Březí asi znáte. Bunkr samotný stál nějaké ty peníze. Další náklady a čas stálo uvedení jej do takového stavu, ve kterém je teď. Jak víte, využití mělo být nekomerční soukromé. Bez pozemku okolo nemá žádný smysl pokračovat s dalšími úpravami terénu, odvodněním, izolací, instalací stožáru na vlajku, ev. nějakými historickými věcmi okolo, stejně jako už žádné další odpadky z obecního pozemku na své náklady odvážet nebudu. Zhodnocováním cizího majetku už jsem si jednou prošel a jak se říká: „dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“, včetně dnes hojně praktikovaného „slibem nezarmoutíš.“

Teď už jen finišuje dříve domluvené vyspravení omítky a malování, stejně jako výroba držáku satelitní antény.

Novou, v pořadí třetí a zároveň poslední žádost o pozemek pošlu po komunálních volbách, tedy během října / listopadu. Tak uvidíme.

Souběžně s tím však už dnes začínám hledat jiný řopík, který by se ev. stal novým Satelitním řopíkem. Může být klidně zase na Moravě, ale není podmínkou. Podmínkou naopak je existence nějaké formy cesty poblíž. Přinejhorším budu mít třeba řopíky dva 🙂

Takže mě neváhejte kontaktovat pokud o něčem víte! Díky!

Pohoda

Pozemek nebude, s řopíkem prozatím končím

Už vím, na čem jsem. Na mojí druhou žádost o možnosti odkoupení pozemku pár metrů od bunkru na každou stranu, osobně podanou na obec 4.4.2018 a kvůli které jsem jel tehdy na otočku z Plzně do Březí, jsem do včerejšího dne neobdržel jednoznačnou odpověď.

Jen před cca 2 měsíci jsem dostal informaci telefonicky „to chce čas, buďte trpělivý“. Žádný dopis, žádný e-mail, vzbuzovalo to ve mně tedy i lehké naděje, ale když už ani teď v červenci jsem nevěděl co to znamená, rozhodl jsem se 23. 7. 2018 vydat na otočku opět do Březí (250 km a dalších 250 km zpět) na veřejnou schůzi zastupitelstva, abych závěrem, až vyčerpají své plánované body k jednání, se zeptal na stav své žádosti a věděl s čím mám počítat. Už jsem chtěl mít jasno.

Nechci se moc se opakovat, že jsem převážně právě z okolního obecního pozemku v těsné blízkosti bunkr roztřídil a odvezl na své náklady necelých 8 stavebních pytlů odpadků, vykácel drobné náletové dřeviny a že i podle místních kolemjdoucích to tam „prokouklo“, anebo že jsem ke své žádosti tehdy připojil doporučení od Baťovy nadace ze Zlína, ZOO Plzeň, Jihomoravské firmy roku 2017 (Frentech) a také od spolku co udržuje a krásně obnovil předválečný pěchotní srub „Zatáčka“ ve Chvalovicích. Doporučení jsem tam nepřipojil proto, aby si „ze mě sedli na zadek“, ale proto, že když něco dělám, tak to myslím vážně a s bunkrem nemám v plánu žádné „neplechy“ typu varna drog (to mě nenapadlo, ale někdo to nadhodil), atd. Každopádně to taky nepomohlo.

Jen upozorním, že jako někdo, kdo v obci Březí u Mikulova nemá žádné známé a momentálně pracuje a bydlí 250 km daleko, jsem nezatížený jakýmikoliv sympatiemi a antipatiemi mezi lidmi a dám spíš na svoje osobní zkušenosti (celkově pozitivní), než na zkušenosti druhých.

Kolega z mé práce se kdysi divil, že když si Googloval obec Březí u Mikulova, aby našel kde ten bunkr mám, tak mu z Google vyhledávače vypadlo podle něj několik zajímavých článků a komentářů.

https://www.denik.cz/jihomoravsky-kraj/krajsky-soud-pochybil-volby-napadli-v-brezi-ne-v-breclavi-20141106-6cui.html

https://brno.idnes.cz/stiznost-na-volby-breclav-misto-brezi-dxw-/brno-zpravy.aspx?c=A141108_2114479_brno-zpravy_daj

https://brno.idnes.cz/postrik-kukurice-herbicid-znicena-reva-skoda-miliony-brezi-mikulovsko-13n-/brno-zpravy.aspx?c=A180503_399267_brno-zpravy_krut

Já jsem na tyhle články moc nedal, ani mě to upřímně moc nezajímalo.

Co mě však při účasti na dnešní schůzi zastupitelstva překvapilo, že už během projednávání bodů programu jsem získal dojem, že někteří zastupitelé mají mezi sebou nějaké problémy a jejich vzájemná komunikace mě nenechala na pochybách. I tohle bylo zklamání, že chvílemi občas si zastupitelé „zaštěkali“ sami na sebe. Škoda.

Závěrem schůze zastupitelstva jsem se přihlásil o slovo a požádal o vyrozumění mé žádosti ze dne 4. 4. 2018. Dostal jsem jednovětnou informaci, že moji žádost rada obce zamítla, bez jakéhokoliv vysvětlení, případně otázek z jejich strany a vyrozumění mi tedy pošlou. To je všechno. Jak jsem pochopil z dotazů dalších lidí, asi jsem nebyl sám, kdo nedostal vyrozumění. No nic.

Aktualizace: Písemné vyrozumění jsem na mojí dubnovou žádost ani přes červencový veřejný slib starosty nedostal.

Rozhodnutí obce respektuji – mají na to plné právo, byť pro mě zklamání, ale zase konečně vím, na čem jsem. Teďka se mi bude usínat líp. Rozdělané věci dokončím a další už nezačnu, některé věci prostě bohužel nevyjdou. Buď dělám věci naplno, anebo vůbec. Takže po dnešku v Březí u Mikulova už raději nic.

Tak a teď trochu pozitiv. Rád bych zmínil, co mi to přineslo. Březí u Mikulova jsem poprvé navštívil v lednu 2018 a za těch pár měsíců jsem tam podnikl přes 10 cest, většinou z Prahy (jsem rozený Karlovarák a nedávno ještě Plzeňák) a poznal jsem několik pohodových lidí. Nahlédl jsem díky pár lidem i do života a zvyků obce, takže pro mě jako neMoraváka to byla zajímavé poznání. Dost lidí mě pozvalo na víno a na kafe, nejeden kolemjdoucí se stavil na „prohlídku“ a nejednou jsme se „zakecali“ i v hospodě. A taky bylo několik těch, kteří mi pomohli – ať už radou, anebo kontaktem. A na něco jsem využil také místní řemeslníky. A za pár lidmi se rád stavím, když pojedu někdy okolo.

Mějte se, a třeba někdy někde na shledanou.

P.M.

Kontrola polotovaru

Satelitní anténa se brzy dočká finálního umístění

Počáteční těžkosti původně plánovaného držáku se v brzkých týdnech vyřeší držákem od jiného šikovného zámečníka. Nepohyblivá část má na výšku cca 150 cm a druhý menší díl zajistí možnost elevace a možná i natáčení (uvidíme). Po včerejších drobných úpravách poputuje držák na žárové pozinkování a pak dojde i k náročné montáži, ale to už bude jen maličkost.

A váha? Přes 20 kg, takže to má i rezervu – na 3m parabolu drátěného typu je to více než dostatečné…

Kontrola polotovaru

Anténa, pancéřové dveře, oškrábané stěny a džungle je pryč

Nadpis stručně vystihuje to, co se povedlo v období mezi koncem června a začátkem července. Šlo to pomaleji a hůře než jsem plánoval, ale to se stává. Uživatelé Facebooku mohli průběh sledovat ve stručné podobě na FB stránce Satelitního řopíku.

Generální štáb AČR si mě pozval k jednání do Prahy

Že prý by chtěli na můj bunkr umístit protiraketový radar a budou mi platit nájem pro případ, že by si ten dnešní podpis Kim Čong-un s Donaldem Trumpem o denuklearizaci v Severní Koreji rozmysleli…

Tak a teďka vážně. Dnes jsem měl krátké jednání na Ministerstvu obrany. Na Praze 6 mají několik budov a po počátečním podcenění situace jsem se dostal na správné místo. Následovalo zhruba půlhodinové jednání, proběhlo dořešení ještě několika formalit, a již brzy se řopík i v katastru nemovitostí stane Satelitním řopíkem.

Bylo to i symbolické, protože samotný řopík byl postaven v červnu 1938, takže po 80 letech ve službách armády se řopík přesune do civilního využití.

Svému plánovanému účelu sice tehdy neposloužil, ale jako technická zajímavost s praktickým využitím má před sebou další budoucnost zajištěnou. Jestli to bude dalších 80 let, tak to ukáže jen čas.

Tak na budoucnost!

P.S. Fotografie níže je fotomontáž a maskování na modelu v levém horním rohu tvarově neodpovídá budoucímu stavu.

Novinky na bunkru

Času málo, ježdění přes D1 vražedné, takže dneska velmi stručně.

Poslední dvě návštěvy na bunkru:

  1. boj se zelenou džunglí v okolí bunkru, sekání trávy
  2. vykopání pruhu zeminy (šířka cca 30cm) do hloubky cca 20 cm po obvodu bunkru z důvodu částečného odkrytí všudypřítomných pařezů
  3. během výkopu nalezeny plechové části schránky na náboje (odhad), řetěz, petlice, množství skleněných střepů
  4. u granátového skluzu nalezena vybetonovaná plošinka, pravděpodobně pro iniciaci vyhozených ručních granátů
  5. zjištění stavu vnitřních omítek, opadaných míst je jen pár a nejsou to velké plochy
  6. protože si někdo v bunkru dříve dělal ohýnek, vnitřní stěny jsou různě „očouzené“ a mají na sobě mastné spaliny, takže jsem začal s ručním odstraňováním povrchu a tedy i omítky, protože jinak by v budoucnu plánovaná výmalba vápenným nátěrem určitě nedržela. Zkušebně mám obroušené necelé dvě malé plochy a bude to ještě náročné, aneb respirátor, brýle a ochranný oblek nutností. Vypadal jsem po chvíli jak strašidlo, ale bude nutné to dokončit.

Plán budoucích prací

Tento týden jsem uzavřel seznam plánovaných úprav, takže tady je:

  1. Stropnice – penetrace a následně pak „ipa“ (asfaltové pásy) – původní ochrana je po 80 letech už částečně nefunkční
  2. Odkopání zeminy v okolí bunkru – cca 15 cm (za několik desítek let je řopík trochu „utopen“)
  3. Vykopání několika pařezů, srovnání a vyrovnání zeminy v okolí bunkru (je tam historicky několik „hliněných hor“)
  4. Dočasné odstranění hliněného záhozu (kamennou rovnaninu jsem zatím nenašel) u čelní stěny bunkru a následné položení nopové fólie až ke stropnici. Po instalaci fólie se opět zához vrátí zpět. Tím se sníží množství vlhkosti působící na čelní stěnu. V případě potřeby okolo bunkru dát v úzkém pásu (20 – 50 cm?) kamenný štěrk, anebo kačírek.
  5. Instalace samostatného stožáru na vlajku v okolí bunkru ve vzdálenosti cca 2 metry, výška stožáru cca 5  m (stromy okolo budou vyšší, takže z dálky nebude vidět)
  6. Finální očištění venkovních částí bunkru tlakovou vodou, potom natření modrou skalicí (proti mechu)
  7. Penetrace betonu před nátěrem
  8. Nátěr samotný (betonová barva)
  9. Nová zemina / zatravnění na stropnici

Většina prací ale nebude moci začít dřív, než budu mít i okolní pozemek, k bunkru samotnému totiž patří jen pár metrů pozemku okolo. S pozemkem okolo zatím stále nevím jak to dopadne, takže vyčkávám.

Přátelská návštěva na Zatáčce a vybrané maskování pro bunkr

O víkendu jsem opět navštívil podobně „pevnostně postižené kolegy“ nedaleko Znojma, aneb po delší době jsem byl opět na „Zatáčce“ u Chvalovic. Jejich stále vylepšovaný a obnovovaný pěchotní srub je nejen ukázkou vzájemné spolupráce mnoha lidí, ale i zručnosti a nadšení. A pro mě osobně i jedním z mnoha zdrojů ze kterých čerpám informace a zkušenosti, byť nemám srub, ale „jen“ řopík.

Při návštěvě jsem se také utvrdil, že maskování mého řopíku bude zmenšená verze maskování právě ze „Zatáčky“. Prohlédl jsem snad několik desítek typů maskování na bunkrech jako mám já, ale nakonec jsem před různými zeleno-žluto-něco variantami, byť pěknými, dal přednost bílé, černé a světle šedivé. Bude to tak jediný řopík s tímto typem nátěru, licenční poplatky jsme už na „Zatáčce“ probrali. 🙂

Pro někoho možná na první pohled barevně netypická kombinace, ale smyslem bylo vzbudit dojem, že stavba je „těžce poškozená a nefunkční“, navíc černá barva šikovně skrývala střílny a z dálky působí maskování ještě lépe. A mně se líbí.

Jak je bunkr velký

Kolega z práce byl velmi překvapený, jak je bunkr uvnitř velký, tedy spíše malý. Není první, ani poslední. Když jsem mu ještě řekl, že uvnitř bylo 7 lidí, tak se divil ještě více.

Ostatně představu si můžete udělat sami. Venku vypadá bunkr relativně velký, ale silné zdi vnitřní prostor znatelně zmenší. Náčrtek je je velmi zjednodušený, nicméně slouží jen pro mou orientace.

Například z něj vyplývá, že v případě nutnosti přespání se na to hodí část bunkru orientovaná směrem na polní cestu – tam má největší obdélník rozměry 214 x 82 cm, zatímco největší obdélník ve druhé střílně má rozměry 213 x 75,5 cm.