Postupem doby jsem však zjistil, že na obci nebyla vůle (a navíc nejsem místní) prodat mi jakoukoliv část nevyužívaného a odpady zaneseného obecního pozemku vedle mého bunkru, stejně jako nebyl zájem o vnější historickou obnovu bunkru s bezprostředním okolím. Historie, ani moje přání mít uklizené a udržované okolí, prostě nezaujalo.
103 m2 pozemku mi bude muset stačit
Postupem času jsem poznal, jak to v obci chodí a že lidé v obci mají svých starostí a komplikovaných vztahů sami mezi sebou víc než dost, natož řešit „náplavu“ ze které vlastně nic mít nebudou. Své plány jsem tak několikrát přehodnotil s tím, že bude potřeba využít každý metr mého pozemku, abych z toho třeba jednou mohl mít i nějaký symbolický užitek, když už jsem si pořídil „černou díru“ na čas a na peníze. Nakonec z toho vznikl netradiční bunkr s anténou, vlastní poštovní schránkou a vlajkou.
Historie není vítána
Když historie v obci, která do roku 1949 neměla český název, netáhne, provádím obnovu v minimalistické variantě a ne nutně pouze v čistě historické podobě.
Sousedé zjistili, že uklízím i jejich obec a snažím se z toho zanedbaného místa udělat místo uklizené a udržované
A dobrou zprávou je, že po počátečním „oťukávání“se našlo i pár sousedů, kteří mi vybírají poštovní schránku, anebo sem tam něco přidrží, když mi moje dvě ruce nestačí. Škoda, že takových není víc. A na oplátku se zase já snažím šířit dobré jméno Karlovarského kraje pomocí mnou dovezených lázeňských oplatek…
Jak se Karlovarák na Moravě díky bunkru octnul
Řopík v zuboženém stavu stojící na vlastním pozemku 103 m2 jsem zakoupil od Ministerstva obrany v roce 2018 na okraji obce Březí u Mikulova. Něco z historie obce Březí / Prátlsbrun sepsal dnes již zesnulý badatel p. Eduard Červený z Muzejního spolku v Mikulově.
Bunkry byly na prodej pouze na Moravě a jako Karlovarák bez jakýchkoliv příbuzných a známých na Moravě, natož v obci kde jsem se ocitl poprvé v životě, jsem tak drtivou většinu zastupitelů se svojí snahou o vnější historickou obnovu bunkru, úklid a zkulturnění okolí, nezaujal. Během 2 let se za mnou ani nikdo ze zastupitelů obce nepřijel podívat, zatímco několik starostů ze sousedních obcí si čas a chuť našlo.
Jak jsem se spletl
Zpočátku jsem si myslel, že obec je jen obezřetná a podezřívavá. Napadlo mě požádat o reference, že to myslím se záměrem obnovy bunkru vážně. Během března a dubna 2018 jsem dostal na moji podporu písemné doporučení od Klubu vojenské historie ROTO Chvalovice (bunkr MJ-S 4 Zatáčka), ZOO Plzeň, doporučení mi dala i Baťova nadace ve Zlíně, stejně jako vítězná firma Jihomoravského kraje za rok 2017 (Frentech). Ze strany obce bez jakékoliv reakce, bez odpovědi.
Nepovedlo se mi ani zakoupit část obecního pozemku okolo bunkru, odůvodnění žádné nebylo. Bez možnosti získání jakéhokoliv zázemí a faktu, že to mám k bunkru několik stovek kilometrů daleko, jsem musel svojí volnočasovou snahu přehodnotit a práce jsem na několik měsíců zastavil a část materiálu k obnově rozprodal.
Není prostor ani na vyndání nářadí, nedá se nic dělat, bunkr bude „nahý“
Samotný bunkr zabírá plochu do 30 m2 a většinu zbývající plochy tak zabíral svažující se zemní (jílovitý a prakticky nijak nevyužitelný) zához bunkru, který bunkr maskoval a byl náhradou za již neexistující kamennou rovnaninu zvyšující dělostřeleckou odolnost stavby.
V létě 2019 jsem práce na bunkru obnovil – abych získal aspoň nějaký využitelný prostor, zemní zához byl za pomoci bagru a mnoha naložených nákladních tater odstraněn. Jen náklady spojené s naložením, odvozem a skládkováním dosáhly 1/4 kupní ceny bunkru.
Na konci léta byl vybetonován základ pro vlajkový stožár. Následně byl postaven symbolický plot se dřevěnými kůly a lesnickým pletivem. Plot samotný s trochou představivosti připomíná protipěchotní překážku ze třicátých let, zároveň ale jasně vymezuje hranice mého a obecního pozemku.
Proč plot?
Bohužel, i přes dřívější sliby některých zastupitelů obce, se obec o svůj pozemek i po mém uklizení části historických odpadů nijak nestará. Výška travního porostu dosáhla téměř i 2 metrů a z obecního pozemku se na můj pozemek šířily invazivní rostliny a dřeviny. A to jen loňská mechanická likvidace akátů mě stála několik tisícikorun. Poslední sekání na obecním pozemku u bunkru na své náklady jsem provedl během léta 2019. Třeba se obec bude o svůj pozemek někdy starat a plot jim pomůže s orientací.
Podtrženo, sečteno
Za dobu 2 let je možné udělat nějaké zhodnocení. Řopík samotný je z nedaleké cesty vidět a vzbuzuje zájem nejen cykloturistů, ale snad i zájem místních, kteří chodí tímto směrem na procházky do přírody za železniční trať, anebo směrem k nedaleké cyklostezce.
Ironií osudu přitom je, že na bunkru nic zvláštního a zajímavého není, tedy kromě té nedokončené antény, poštovní schránky, vlajky a faktu, že jej koupil a bezprostřední okolí zkultivoval na své náklady Karlovarák.
Nejzajímavějším zážitkem tak asi je, když j(e)dete a po cestě a najednou na vás „vybafne bunkr“, aby jen po pár metrech dále zase zmizel ve skrytu zelené džungle.
A co jsem získal já? Kus historie o váze necelých 200 tun, zážitky jak to chodí na jedné moravské dědině v oblasti bývalých Sudet a pár sousedů, se kterými je možné posedět a dát si občas nejeden pohárek dobrého vína. A nebýt bunkru, tak bych to jako Karlovarák těžko mohl zažít…
Satelitní řopík a jeho využití dnes
Web nyní slouží už jen jako úložiště fotografií a došlých pohledů, např. pro Postcrossing.
Samotný bunkr žádné využití nemá a uvnitř je neobnovený. Anténa na bunkru stále slouží jen jako dekorace, žádné praktické využití nemá.
Třeba se jednou najde město / obec, kam se Satelitní řopík přesune …
Satelitní řopík se měl „odstěhovat“ do Znojma a změnit na Satelitní bunkr
Po nezájmu v obci Březí u Mikulova se ozvalo několik nedalekých obcí, kde jakékoliv aktivity s bunkry vítaly. Ozvali se i ze Znojma a zaujal mě bunkr v Oblekovicích, ale ani tam to nakonec nedopadlo dobře a já pochopil, že s bunkry na Moravě mi „muška jenom zlatá“ nepřeje.
Po mé žádosti z konce roku 2018 mi zastupitelé města Znojma začátkem roku 2019 všemi hlasy prodali pozemek pod bunkrem, abych následně začal jednat s Ministerstvem obrany. Proběhlo také jednání s místostarostou města, město později také pomohlo také s odvozem vytříděných odpadů.
Jen o pár týdnů později však dochází ke překvapivé změně přístupu města – všechny moje žádosti byly bez bližšího odůvodnění majetkovým odborem města Znojma rychle po sobě zamítnuty. Město se také odmítlo symbolicky podílet úpravou svého pozemku u bunkru. Další překvapivou změnou byl např. požadavek města na umístění vlajky ČR a EU na mnou zakoupený vlajkový stožár. Těžko říci do jaké míry za to může fakt, že danou oblast město upravilo před několika lety za pomoci EU fondů.
Již započaté práce na obnově bunkru v Oblekovicích jsem tak ukončil, nejen moje mnohaměsíční úsilí bylo zbytečné. Nyní je to opět pouze a jen na místních, jestli se budou o vzhled svého bezprostředního okolí starat.
Jaký rozdíl měl být mezi Satelitním řopíkem (MJ-SR 71) v Březí a Satelitním bunkrem (MJ-SR 72) ve Znojmě – Oblekovicích?
Ve Znojmě – Oblekovicích jsem plánoval minimalistickou variantu vnější obnovy kvůli prostorovým dispozicím s tím, že by se tam přesunul již nakoupený a nevyužitý materiál z řopíku v Březí, abych ho nemusel prodávat, anebo vozit zpět do Karlových Varů / Plzně. Po zkušenostech z Březí a zjištění, že ne všude jsme se dokázali vyrovnat s naší historií během posledních 100 let, jsem chtěl udělat řopík s citlivým spojením historie (minulosti), přítomnosti a i lehké budoucnosti, aby si tam každý našel to své. Měl to být řopík na vzhled a měl i docela pěkné umístění s lavičkou vedle cyklostezky, kam se chodí lidé projít, mladí i staří.
Jaro 2019 a práce na Satelitní bunkr (MJ-SR 72) ve Znojmě – Oblekovicích
Oproti obci Březí mě však překvapil v Oblekovicích aktivní zájem místních, ale co naplat, politici se nějak rozhodli a po předchozí zkušeností to beru jako další drahou, ale cennou životní zkušenost.
Naopak, zcela pozitivní zkušenosti z jednání mám se všemi zúčastněnými z Ministerstva obrany napříč republikou.
A takhle to asi město Znojmo chce – záběry České televize pár týdnů po zastavení prací (léto 2019)
Proč má Satelitní řopík web?
Web sloužil od počátku na představení a dokumentaci průběhu prací, jako Karlovarák s trvalým pobytem v Karlových Varech na Moravě žádné příbuzné nemám a mými „příbuznými“ se tak stalo postupem času několik nejbližších sousedů a množství kolemj(e)doucích.
Jak to vypadá s pracemi na obou bunkrech?
Žádné neprobíhají. Je rozdíl, jestli něco děláte někde, kde vás to baví a kde jsou rádi, že někdo za své peníze a volném čase, byť není místní, dělá něco, co nezhorší stav a třeba i naopak vzbudí zájem o historii netradiční formou.
Politici mají své zájmy a jsou odrazem lidí. A lidé většinou akorát jen hodně povídají a nadávají, jak věci nejdou, ale ve skutečnosti sami dělat nic moc nechtějí. A tak jsem s bunkrovými aktivitami ve volném čase skončil a zahrádku, která by mi dělala radost, ani tu „opevněnou“, dodnes nemám.