Bunkru mi bylo líto
Opuštěného a armádou neúspěšně několik let nabízeného bunkru mi bylo v roce 2018 líto, plus to pro mě byla výzva. Výzev bylo více, ale byly nakonec jiného typu než jsem očekával.
Původně jsem se snažil jen o venkovní historickou obnovu v decentním rozsahu, třeba jako jsem osobně viděl ve Stříbře (jenže tam, ani jinde na západní části republiky se tehdy bunkry bohužel neprodávaly).
Kde se bunkr nachází
Bunkr se nachází jen pár desítek metrů od železničního přejezdu a od cyklostezky s napojením na Mikulov, zároveň v těsné blízkosti místní komunikace na okraji zastavěné části obce, nedaleko dnes již neexistujícího statku s názvem Schafflerhof / Schafflerův dvůr. Lze se také setkat s variantou Schaflerův Dvůr.
Člověk míní, život mění
Projekt obnovy bunkru, formovaný zážitky a zkušenostmi v obci Březí, se ale vyvíjel úplně jinak, než jsem si představoval. Nejednou jsem měl pocit, že mám jiné chápání základních hodnot – mít uklizené, udržované místo, nenechat si znehodnocovat svůj pozemek (ať je jakkoliv veliký/malý, a ať je tam třeba bunkr), stejně jako to, že obyvatelé i z jiné části České republiky mají své povinnosti, ale také práva. Měl jsem pocit, že některé věci nechápu, proto mě začala zajímat
Historie místa a obce
Protitanková překážka ze 30. let
Když jsem kupoval bunkr, tak jsem o historii místa a původním názvu obce nic nevěděl, ostatně ani dnes na oficiálním webu obce československý název Prátlsbrun nenajdete, stejně jako tam nenajdete prakticky nic o historii 20. století ve spojitosti s obcí a regionem.
Jak jsem později zjistil při svých pátráních po reáliích obce Prátlsbrun a historii místa okolo bunkru, tak k této části obce a statku se váže příběh i nemajetného zedníka Josefa Antreicha, který měl být ostatními obyvateli obce bojkotován za to, že jako Němec „podléhal tlaku na počešťování“, dokonce napsal v roce 1933 i žádost o podporu prezidentu Masarykovi. V roce 1938 se prokazatelně z Rakouska i přes obec Prátlsbrun (německy Bratelsbrunn) pašovaly do Československa zbraně. Některé měly být tehdy uschovány i v místní márnici. Téměř 90 % obyvatel (1563 z 1757 v roce 1930) se hlásilo k německé národnosti, a i starosta v červenci 1938 vydával úřední potvrzení pouze v německém jazyce.
Po skončení války došlo k výměně prakticky celého obyvatelstva a v obci mělo zůstat dle dokumentů jen 7 původních obyvatel. Pohraniční obcí později procházela Železná opona. Dále byl zrušen i dříve zmíněný statek. Na jeho místě podle dobových map později vzniklo JZD Rudá Zář, dnes jen zemědělské družstvo. Obec až do roku 1989 několikrát získala titul „Vzorná pohraniční obec“ i díky aktivní spolupráci obyvatel s místní posádkou Pohraniční stráže, aktivní byla i mládež – „Mladí strážci hranic“. Základní všeobecnou představu o činnosti Pohraniční stráže a spolupráci s místními obyvateli jsem získal také z diplomové práce zaměřené na region Chebska, oponenturu k práci jsem našel zde.
Bunkry – není to všude stejné
Bylo dále překvapivé poznat diametrálně rozdílný přístup samospráv k objektům původního předválečného opevnění, například já osobně to beru jako technickou zajímavost a přirovnávám to, s jistou mírou představivosti, třeba k takové malé kapličce u pole, která by nikomu nemusela vadit, byť její smysluplnost v dnešní době může být pro většinu lidí diskutabilní, ale pro mě je to otisk doby a součást historie státu, který už není. A z pohledu času – něco bylo před naší současnou dobou ve které žijeme, a něco bude i po nás.
Satelitní řopík MJ-SR 71 s nasvícenou anténou v noci
Nezapomeňte, já jsem stále tady
Viditelné symboly připomínající různá zřízení napříč 20. stoletím možná většinově vymizely, ale lidské životy a osudy napříč národy byly nevratně ovlivněny, a vazby lidí nejen k místu změněny. Jde se z toho nějak poučit? Zamyslet se a případně utvořit si vlastní názor může každý. Třeba i krátkým zastavením u bunkru, který se stal vypravěčem příběhů 20. století a připomínkou dob a lidí, které už vzal čas. Necelých 200 tun železobetonu je typ vypravěče, kterého nelze tak snadno vymazat, anebo vytrhnout jako několik listů ze psaných kronik a spálit. A co nám v roce 1969 vzkázali tehdejší budovatelé a obránci opevnění?
Vlastnictví bunkru – zdroj příběhů, poučení a někdy i příčinou ztráty iluzí
A aniž bych to čekal, byl jsem vtažen do problematiky nahlížení na územní celistvost naší republiky, vztahy mezi lidmi z měst a vesnic, stejně jako vztahy mezi vnitrozemím a pohraničím, kdo je pro koho hrozbou, kdo lidem dával po válce půdu, anebo jestli vůbec má cenu se zajímat o historii před rokem 1945, stejně jako vnímání toho, co vlastně přinesl rok 1989 a změny po něm. Po několika letech zkušeností bych to nazval asi slovem kontinuita, stejně jako mohla být někde přerušená. A u někoho jsem zažil výčitku, jak je vůbec možné a co je to dnes za dobu, že si někdo může koupit bunkr několik stovek kilometrů od místa, kde pracuje a žije.
Satelitní řopík MJ-SR 71 se sněhovým popraškem
Některým místním se místo asi začalo líbit, ale „facebookové lajky“ a „hospodská podpora“ nejsou nic platné
Co se však postupem let změnilo, že se u bunkru začalo zastavovat více zvědavých místních, přičemž nejeden z nich se anonymně podělil o své myšlenky a názory na různá témata, stejně jako s kým bych se měl / neměl bavit, atd. Dostavil se také zájem nejednoho z místních nabízet mi své komerční služby – řemeslnické, ubytovací, atd. Některých nabídek jsem i využil a samozřejmě zaplatil. Ale když jsem některým zvídavým místním nabídl, že mě mohou podpořit třeba osobně na veřejném zasedání zastupitelstva obce, případně se jakkoliv zapojit do tehdy plánované historické obnovy, zájem od nikoho z místních se nedostavil, a všichni z různých důvodů odmítli.
Velký zájem nejednoho z místních ale byl, za kolik peněz jsem bunkr od armády koupil. Dokonce jsem dostal i několikrát otázku, jestli bych svůj bunkr třeba nechtěl někomu z místních prodat, když už jsem neuspěl se svojí snahou u vedení obce. Místní si ho mohli po dobu několika let koupit, samotná obec ho mohla získat už dříve od armády zdarma formou bezúplatného převodu. Nechtěl nikdo, a tak jsem bunkr o několik let později získal já.
Satelitní řopík MJ-SR 71 – kompletní rozcestník
- Příběh Satelitního řopíku MJ-SR 71
- Pozemek – bez udržovaného a upraveného okolí to nemá cenu
- Improvizované využití bunkru – poštovní schránka na Postcrossing
- RopikCard – vlastní pohlednice na Postcrossing
- Vlajka
- Fotogalerie
- Historie (nejen) bunkru
- Prátlsbrun (od roku 1950 oficiálně obec Březí)
- Zdroje
- Blog
- Poděkování
- Kontakt
- Facebook – Satelitní řopík (v souvislosti s nezájmem v obci o venkovní historickou obnovu bunkru ztratila stránka svůj smysl, a stránku jsem později zase zrušil, všem 500 fanouškům díky za zájem)
Hlavní události
- únor 2018 – moji nabídku vyhodnotila armáda jako nejvýhodnější, stávám se majitelem pozemku cca 10 x 10 m s bunkrem
-
Ortofoto bunkru a pozemku – rok 2022
- březen, duben 2018 – první práce na okolí bunkru, zejména vysvobození ze spárů džungle náletových dřevin a odpadků. Zkouším podat žádost o možnost odkupu části zanedbaného obecního pozemku okolo, krátké setkání se starostou. Obec by dostala peníze za dlouhodobě nevyužívaný a neudržovaný pozemek s odpady, já bych odpady uklidil a dál se o pozemek staral, a místo by dostalo nový impulz. Brzy zamítnuto radou obce, na zastupitelstvo se ale žádost z mně neznámých důvodů nedostala.
- duben 2018 – předávám obci doporučení od několika organizací, že byť nejsem místní a jsem z jiné části republiky, tak to s opravou bunkru myslím vážně, jde o možnost odkupu části obecního pozemku v okolí toho mého s bunkrem. Žádnou reakci jsem ze strany obce na předaná doporučení nezískal.
- léto 2018 – ze strany starosty se dozvídám, že zastupitele obce historie, udržované okolí, ani nějaký bunkr, nezajímá. Když není v obci zájem o historii a udržované okolí, přemýšlím, jestli vůbec s bunkrem něco nadále dělat, případně jestli vymyslet nějaký alternativní vzhled a využití bunkru. S pozemkem 10 x 10 metrů mě toho moc nenapadá, a jezdit stovky kilometrů, když není ani kde zaparkovat auto a vyndat nářadí, mi nedává smysl. V červnu je zakoupena a dovezena radioamatérská anténa o průměru 3 m, přemýšlím nad „radarovým řopíkem“, ten místo okolo nepotřebuje. Podána žádost na E.ON ke zřízení elektrické přípojky.
-
Finální podoba vlajky na bunkr
- prosinec 2018 – bunkru jsem vyřídil evidenční číslo a dostal jsem nápad na montáž poštovní schránky na vchodovou mříž bunkru.
- leden 2019 – první doručená pohlednice Českou poštou do schránky na bunkru
- léto až konec léta 2019 – odtěžen zemní zához bunkru kvůli získání alespoň nějakého využitelného minimálního místa u bunkru, nyní je bunkr „nahý“. U bunkru tak lze nově zaparkovat auto a posedět. Dovezen a vztyčen vlajkový stožár. Zpevnění terénu okolo kamennou a štěrkovou drtí. Anténa na bunkru je finálně dokončena. Byl postaven symbolický plot.
- listopad 2019 – začínám si pohrávat s myšlenkou, že bunkr by mohl zvenku celkově vypadat jako satelitní přepojovací stanice. Skutečná satelitní firma Iridium má smysl pro nadsázku, a posílá mi firemní vlajku pro dotvoření iluze.
- léto 2020 – nové vlastní pohlednice s tématikou bunkru na Postcrossing, je to jediné praktické využití bunkru – posílání a příjem pohlednic
-
Vlajka nad bunkrem
- listopad 2020 – kupuji doménu Pratlsbrun.cz a plánuji vytvořit rozcestník s historickými reáliemi týkající se někdejší obce Prátlsbrun. O několik měsíců později je na webu řada článků, část je dokonce autorská za využití archivních materiálů z vlastního bádání, ostatní materiály jsou převzaty s povolením.
- únor 2021 – vnuk spolumajitele stavební firmy, která v roce 1938 postavila bunkr, navštívil Satelitní řopík
- červen 2021 – odtěžení a odvoz velkých a těžkých odpadů z obecního pozemku u hranic s mým pozemkem, veškeré náklady opět platím já, obec svůj dřívější slib ohledně úklidu nesplnila.
- léto 2021 – cykloturisté projíždějící okolo si bunkr s anténou často fotí a když jsem na bunkru, zastaví se i na pár slov
- srpen 2021 – podařilo se mi v Karlových Varech koupit 3 ks originálních předválečných protitankových překážek, o několik dní později byly dovezeny a smontovány u bunkru. Zabírají nemalou část volného místa u bunkru, ale kdo by odolal možnosti mít u bunkru 3 ks ježků (protitankových překážek).
- říjen 2021 – omezuji své aktivity s bádáním, po desítkách hodin práce, možná ještě o něco více, nastal čas předat web Pratlsbrun.cz někomu z regionu kvůli jeho dalšímu rozvoji, proto jej prodávám za 1 Kč Regionálnímu muzeu v Mikulově, nikdo jiný neměl zájem.
- léto 2022 – nejen cykloturisté, ale i turisté ubytovaní v obci Březí si chodí bunkr fotit, nejeden si chce vnitřek bunkru prohlédnout, ten je ale prázdný a nepřístupný.
- prosinec 2022 – po několikaleté pauze jsem poslal další žádost o možnost odkupu části okolního pozemku u bunkru v majetku obce, protože z obecního se opět dere zelená džungle o výšce běžně i 2 metry na můj pozemek. Žádné dotazy z obce jsem nedostal, a žádost byla opět zamítnuta.
- 2022 – koncem roku vyvrtán průzkumný vodní vrt u bunkru o hloubce 12 m, jednou bude mít bunkru i studnu s užitkovou vodou, takže vozit vodu k bunkru nebude potřeba
- 2023 – dostal jsem informaci od firmy EG.D, že bunkr bude mít po 5 letech čekání vlastní elektrickou přípojku. Sousedi v okolí čekají na přípojky déle, asi 10 let.
