Satelitní řopík – to je československý předválečný typizovaný bunkr z roku 1938 na okraji obce nedaleko hranic s Rakouskem. Těchto bunkrů dodnes existuje několik tisíc a Ministerstvo obrany je postupně rozprodává. Na těchto stránkách si můžete přečíst můj příběh, aneb řada z Vás na tento web přišla z vyhledávačů na téma řopík na prodej, tak tyto stránky berte jako inspiraci, co jsem udělal dobře, a co špatně.

Hledal jsem původně nějakou malou, nenáročnou a cenově dostupnou zahrádku na víkendy ve trojúhelníku Karlovy Vary – Plzeň – Praha a nakonec jsem si nejen ke svému překvapení koupil bunkr na druhém konci republiky v oblasti tzv. bývalých Sudet. Zajímavostí je, že armáda jej kdysi nabízela obci i s pozemkem zadarmo, později byl i na prodej po dobu několika let, ale vždy bez zájmu. To se změnilo v roce 2018.

Ještě než jsem podal nabídku Ministerstvu obrany na koupi bunkru, zavolal jsem na obec a získal dojem, že obec proti lidem se zájmy o bunkry nic nemá.

Jak šel čas – Satelitní řopík MJ-SR 71 Březí u Mikulova

Postupem doby jsem však zjistil, že na obci nebyla vůle (a navíc nejsem místní) prodat mi jakoukoliv část nevyužívaného a odpady zaneseného obecního pozemku vedle mého bunkru, stejně jako nebyl zájem o vnější historickou obnovu bunkru s bezprostředním okolím. Historie, ani moje přání mít uklizené a udržované okolí, prostě nezaujalo.

103 m2 pozemku od armády mi bude muset stačit

Postupem času jsem poznal, jak to v obci Březí chodí a že lidé v obci mají svých starostí a komplikovaných vztahů sami mezi sebou víc než dost, natož řešit „náplavu“ ze které vlastně nic mít nebudou. To, že jsem na část prací, se kterými jsem si sám neporadil, platil občas místní řemeslníky a peníze jsem tak nechával v obci a okolí, také zastupitele nezajímalo. Čím víc času jsem trávil v obci Březí a víc poznával a mluvil s lidmi co se zastavili u bunkru, tím víc se mi začal připomínat vtip o sousedovi a o koze. Své plány jsem tak postupně několikrát redukoval a přehodnocoval s tím, že bude potřeba využít každý metr mého pozemku a na nic jiného nespoléhat.

Když historie není vítána, dělám si bunkr po svém

Když historie v obci, která do roku 1949 neměla ani český název, netáhne, vzal jsem tuto skutečnost na vědomí a myšlenku na vnější historickou obnovu jsem pro nezájem zastupitelů v obci a stav okolí u bunkru opustil. Nyní tak provádím obnovu v minimalistické variantě a ne nutně pouze v čistě historické podobě, abych bunkr mohl jednou používat třeba při svých občasných cyklovýletech. Nyní bunkr žádné využití nemá, výjimkou je schránka sloužící pro Postcrossing.

K listopadu 2019 je Satelitní řopík netradiční bunkr s anténou, vlastní poštovní schránkou a vlajkou.

Protože financování provádím ze svých zdrojů a bez jakýchkoliv dotací, stejně jako nemám v okolí žádné zázemí a k bunkru to mám několik stovek kilometrů, jde to pomaleji.

Satelitní řopík a jeho příběh podrobněji…

Jak se Karlovarák na Moravě díky bunkru octnul

Řopík v zuboženém stavu stojící na vlastním pozemku 103 m2 jsem zakoupil od Ministerstva obrany v roce 2018 na okraji obce Březí u Mikulova. Něco z historie obce Březí / Prátlsbrun sepsal dnes již zesnulý badatel p. Eduard Červený z Muzejního spolku v Mikulově.

Bunkry byly na prodej pouze na Moravě a jako Karlovarák bez jakýchkoliv příbuzných a známých na Moravě, natož v obci kde jsem se ocitl poprvé v životě, jsem tak drtivou většinu zastupitelů se svojí snahou o vnější historickou obnovu bunkru, úklid a zkulturnění okolí, nezaujal. Během 2 let se za mnou ani nikdo ze zastupitelů obce nepřijel podívat, zatímco několik starostů ze sousedních obcí si čas a chuť našlo.

Obecní pozemek u bunkru jezdil uklízet Karlovarák

Sousedé zjistili, že uklízím i jejich obec a snažím se z toho zanedbaného místa udělat místo uklizené a udržované. A dobrou zprávou je, že po počátečním „oťukávání“se našlo i pár sousedů, kteří mi vybírají poštovní schránku, anebo sem tam něco přidrží, když mi moje dvě ruce nestačí. Škoda, že takových není víc. A na oplátku se zase já snažím šířit dobré jméno Karlovarského kraje pomocí mnou dovezených lázeňských oplatek.

Jak jsem se spletl

Už v březnu 2018 Rada obce Březí zamítla možnost prodeje části pozemku u bunkru. Zpočátku jsem si myslel, že obec je jen obezřetná a podezřívavá. Napadlo mě požádat o reference, že to myslím se záměrem obnovy bunkru vážně. Během března a dubna 2018 jsem dostal na moji podporu písemné doporučení od Klubu vojenské historie ROTO Chvalovice (bunkr MJ-S 4 Zatáčka), ZOO Plzeň, doporučení mi dala i Baťova nadace ve Zlíně, stejně jako vítězná firma Jihomoravského kraje za rok 2017 – Frentech Aerospace. Ze strany obce ovšem bez jakékoliv reakce, bez odpovědi. Bez možnosti získání jakéhokoliv zázemí a faktu, že to mám k bunkru několik stovek kilometrů daleko a bez viditelného zájmu místních se jakkoliv, byť i symbolicky, zapojit do obnovy, jsem musel svojí volnočasovou snahu přehodnotit a práce jsem na několik měsíců zastavil a část materiálu k obnově rozprodal.

Léto 2019 – není prostor ani na vyndání nářadí, nedá se nic dělat, bunkr bude „nahý“

Samotný bunkr zabírá plochu kolem 30 m2 a většinu ze zbývající plochy (73 m2) tak zabíral svažující se zemní (jílovitý a prakticky nijak nevyužitelný) zához bunkru, který bunkr maskoval a byl náhradou za již neexistující kamennou rovnaninu zvyšující dělostřeleckou odolnost stavby.

V létě 2019 jsem práce na bunkru obnovil – abych získal aspoň nějaký využitelný prostor, zemní zához byl za pomoci bagru a mnoha naložených nákladních tater odstraněn. Jen náklady spojené s naložením, odvozem a skládkováním dosáhly 1/4 kupní ceny bunkru.

Na konci léta jsem vybetonoval základ pro vlajkový stožár. Následně byl postaven symbolický plot se dřevěnými kůly a lesnickým pletivem. Plot samotný s trochou představivosti připomíná protipěchotní překážku ze třicátých let, zároveň ale vymezuje hranice mého a obecního pozemku.

Proč plot?

Bohužel, i přes dřívější sliby některých zastupitelů obce, se obec o svůj pozemek i po mém uklizení části historických odpadů nijak nestará. Výška travního porostu začátkem léta 2019 dosáhla téměř i 2 metrů a z obecního pozemku se na můj pozemek šířily invazivní rostliny a dřeviny. A to jen loňská mechanická likvidace nejen pařezů akátů mě stála několik tisícikorun. Poslední sekání na obecním pozemku u bunkru na své náklady jsem provedl během léta 2019. Třeba se obec bude o svůj pozemek někdy starat a plot pomůže s orientací.

Podtrženo, sečteno

Za dobu 2 let je možné udělat nějaké zhodnocení. Řopík samotný je z nedaleké cesty vidět a vzbuzuje zájem nejen cykloturistů, ale snad i zájem některých místních, kteří chodí tímto směrem na procházky do přírody za železniční trať, anebo směrem k nedaleké cyklostezce.

Ironií osudu přitom je, že na bunkru nic zvláštního a zajímavého není, tedy kromě té nedokončené antény, poštovní schránky, vlajky a faktu, že jej koupil a bezprostřední okolí zkultivoval na své náklady Karlovarák.

Nejzajímavějším zážitkem tak asi je, když j(e)dete po cestě, a najednou na vás „vybafne bunkr“, aby jen po pár metrech dále zase zmizel ve skrytu zelené džungle.

A co jsem získal já? Kus historie o váze necelých 200 tun, zážitky jak to chodí na jedné moravské dědině v oblasti bývalých Sudet a pár sousedů, se kterými je možné posedět a dát si občas nejeden pohárek dobrého vína. A nebýt bunkru, tak bych to jako Karlovarák těžko mohl zažít…

Satelitní řopík a jeho využití dnes

Web nyní slouží už jen jako úložiště fotografií a došlých pohledů, např. pro Postcrossing.

Samotný bunkr žádné využití nemá a uvnitř je neobnovený. Anténa na bunkru slouží jen jako dekorace, žádné praktické využití nemá.

Třeba se jednou najde město / obec, kam se Satelitní řopík přesune … Víte o nějakém bunkru / řopíku a kde se dokážou lidé v okolí na něčem shodnout a záleží jim občas i na vzhledu místa a historie není tabu? Pokud ano, dejte mi vědět.

Satelitní řopík se měl „odstěhovat“ do Znojma a změnit na Satelitní bunkr

Po nezájmu v obci Březí u Mikulova se ozvalo několik nedalekých obcí které jakékoliv aktivity s bunkry vítaly. Kromě jiného jsem během léta 2018 dostal odpověď i ze Znojma, tam mě zaujal bunkr v Oblekovicích. Ale ani tam, o necelý rok později, to nakonec nedopadlo dobře a já pochopil, že s bunkry na Moravě mi „muška jenom zlatá“ nepřeje.

Jak to bylo ve Znojmě – Oblekovicích

Po mé žádosti z konce roku 2018 mi zastupitelé města Znojma začátkem roku 2019 všemi hlasy prodali pozemek pod samotným bunkrem, abych následně začal jednat s Ministerstvem obrany. Proběhlo také jednání i s místostarostou města, město později pomohlo také s odvozem vytříděných odpadů. Vyjednal jsem si s městem i výjimku na přístup na cyklostezku za účelem obnovy bunkru.

Otočení o 180 stupňů, všechno zamítnuto

Jen o pár týdnů později však dochází ke překvapivé změně přístupu města – všechny moje žádosti (prodej, pronájem pozemku 1089/3 v bezprostřední blízkosti bunkru – pár metrů na každou stranu) byly bez bližšího odůvodnění majetkovým odborem města Znojma rychle po sobě zamítnuty. V další zamítnuté žádosti se město Znojmo odmítlo, byť čistě symbolicky, podílet úpravou bezprostředního okolí u bunkru na jejich pozemku (snížení výšky terénu o několik cm). Došlo i na zamítnutí možnosti umístění vlajkového stožáru. Pokračovat v obnově tak přestalo dávat smysl.

Ve Znojmě to prý bylo politické rozhodnutí, dostal jsem i nabídku abych převedl pozemek s bunkrem na místního

Pochopil jsem situaci a přestal se dál snažit, lepší je nic nedělat. Ozvalo se mi několik lidí pohybující se v místní politice a poskytlo mi neoficiální informace, proč tomu tak je. Ověřené je ale logicky jako Karlovarák nemám. Jeden z úředníků mi telefonicky sdělil, že to je „politické rozhodnutí“ a že si to nemám brát osobně. Dokonce jsem dostal od jiného při osobním setkání v místní restauraci návrh, ať pozemek s bunkrem převedu na někoho místního (třeba na něj), tomu výhledově okolní pozemek spíše prodají a až se tak stane, bunkr s pozemkem bych zase dostal zpátky. Z mého pohledu tak trochu absurdní, ale vzhledem k mým předchozím zkušenostem ne nelogický přístup. Jeden z politiků se také nabídl, že by mi osobně s obnovou bunkru pomáhal. Desítky místních / kolemjdoucích mojí snahu vítaly a dle jejich slov mi fandily, ale pomyslnou a i skutečnou lopatu do ruky nepřišel vzít nikdo. Moje nadšení však už bylo pryč, stejně jako celková důvěra v místní zastupitele.

Těžko říci do jaké míry za to může fakt, že danou oblast město upravilo před několika lety za pomoci EU fondů a do budoucna se snad mají chystat změny v dané oblasti.

Již započaté práce na obnově bunkru v Oblekovicích jsem tak ukončil, nejen moje mnohaměsíční úsilí bylo zbytečné a opět jsem si ověřil, že lidé si neváží ani mého času, ani peněz. A tak bunkr ve Znojmě – Oblekovicích chátrá dál.

Po novinách se ozvala i Česká televize

Vyšly nejen články v novinách, ale obnovu bunkru(ů) delší dobu sledoval ze svého zájmu i redaktor České televize v Brně, který nakonec místa obou bunkrů navštívil a udělal se mnou krátký rozhovor. Místo jeho původního záměru přinést reportáž o postupné obnově bunkrů tak vznikla reportáž o tom, že práce na obou bunkrech stojí. Ve Znojmě se k situaci vyjádřila tisková mluvčí, v Březí se starosta na kameru vyjádřit odmítl. Názor ať si každý udělá sám.

Jaký rozdíl měl být mezi Satelitním řopíkem (MJ-SR 71) v Březí a Satelitním bunkrem (MJ-SR 72) ve Znojmě – Oblekovicích?

Ve Znojmě – Oblekovicích jsem plánoval minimalistickou variantu vnější obnovy kvůli prostorovým dispozicím s tím, že by se tam přesunul již nakoupený a nevyužitý materiál z řopíku v Březí, abych nemusel materiál pod cenou prodávat, anebo vozit zpět do Karlových Varů. Po zkušenostech z Březí a zjištění, že ne všude jsme se dokázali vyrovnat s naší historií během posledních 100 let, jsem chtěl udělat řopík s citlivým spojením historie (minulosti), přítomnosti a i lehké budoucnosti, aby si tam každý našel to své. Ve Znojmě – Oblekovicích tak měl být řopík na vzhled a měl i docela pěkné umístění s lavičkou vedle cyklostezky, kam se chodí lidé projít, maminky s kočárky, mladí i staří.

Z mého pohledu by se tak po dokončení mohlo město Znojmo pyšnit z venkovní části obnoveným řopíkem se schránkou na Postcrossing, informační tabulí, keškou a lehkým nádechem Sci-Fi díky anténě. Od začátku jsem byl se svým záměrem transparentní a vše bylo v prezentacích, na zvláštním webu Satelitního bunkru (už není v provozu) a i žádostech, co jsem městu poskytl.

Jaro 2019 a práce na Satelitní bunkr (MJ-SR 72) ve Znojmě - Oblekovicích

Jaro 2019 a práce na Satelitní bunkr (MJ-SR 72) ve Znojmě – Oblekovicích, během několika dnů se za mnou zastavilo několik desítek kolemjdoucích, většinou místních

Oproti obci Březí mě sice překvapil v Oblekovicích aktivnější zájem místních, ale co naplat, jejich podpora byla slabá a politici se nějak rozhodli. Po předchozí zkušeností to beru jako další drahou, ale cennou životní zkušenost, že moje bunkrová snaha na Moravě byl omyl a já byl naivní.

Naopak, zcela pozitivní zkušenosti z jednání mám se všemi zúčastněnými z Ministerstva obrany napříč republikou. Ministerstvo obrany se snaží většiny bunkrů zbavit i z toho důvodu, aby se o ně formálně nemuselo starat. O peníze z prodeje už nejde, protože příjem z prodeje bunkrů už několik let není příjmem Ministerstva obrany, ale rozpočtu České republiky.

A takhle to asi město Znojmo chce - záběry České televize po zastavení prací (léto 2019)

A takhle to asi město Znojmo chce – záběry České televize pár týdnů po zastavení prací (léto 2019)

Proč má Satelitní řopík web?

Web sloužil od počátku na představení a dokumentaci průběhu prací, jako Karlovarák s trvalým pobytem v Karlových Varech na Moravě žádné příbuzné nemám a mými „příbuznými“ se tak stalo postupem času několik nejbližších sousedů a množství kolemj(e)doucích.

Jak to vypadá s pracemi na obou bunkrech?

Žádné už neprobíhají. Je rozdíl, jestli něco děláte někde, kde vás to baví a kde jsou místní zastupitelé rádi, že někdo za své peníze a volném čase, byť není místní, dělá něco, co nezhorší stav a z místa plného odpadků a exkrementů udělá něco důstojnějšího a třeba vzbudí zájem nejen o historii netradiční formou i u těch, které bunkry a vojenství tak úplně nezajímají. Místní zastupitelé na obou místech tak vyslali podobný signál, že raději chtějí mít ve svém místě zdevastované, neudržované, volně přístupné, vypálené a možná opět i exkrementy vybavené bunkry. Prostě nad situací zavřít oči a dělat, že neexistuje. Jedno mají samosprávy v Březí a ve Znojmě společné – nechtěly zmíněné bunkry do svého vlastnictví od armády v minulosti ani zadarmo.

Samo se nic neudělá

Politici mají své zájmy a jsou odrazem místních lidí. A lidé většinou akorát jen hodně povídají a nadávají, jak věci nejdou, ale ve skutečnosti sami dělat nic moc nechtějí a hledají někoho, kdo za ně všechno bez jejich zapojení vyřeší. A bohužel na můj vkus až příliš moc jednají ve stylu „kdo by z toho co mohl mít“.

A těch několik málo úředníků ze Znojma, kteří se snažili pomoct a nápad se jim asi líbil, bohužel výsledek nezmění. A tak jsem s bunkrovými aktivitami v Březí u Mikulova a Oblekovicích na Znojemsku ve volném čase skončil.