Úvod | Satelitní řopík MJ-SR 71

The only Czech Satellite Bunker (Iridium SBD equipped) with a Postcrossing mailbox!

Od historie k bunkru s anténou a poštovní schránkou na Postcrossing

Satelitní řopík – to je československý předválečný typizovaný bunkr z roku 1938 umístěný na okraji obce Březí (do roku 1949 Prátlsbrun, německy Bratelsbrunn, okres Břeclav) na hranicích s Rakouskem v oblasti tzv. bývalých Sudet. Název Satelitní řopík jsem mu dal díky umístění na okraji obce a měl to být zvenku historicky obnovený bunkr s udržovaným okolím jako technická zajímavost.

Těchto bunkrů dodnes existuje několik tisíc, téměř všechny jsou v dezolátním stavu a Ministerstvo obrany je postupně formou aukce rozprodává. Tyto bunkry byly vystavěny v letech 1937 – 1938 a nikdy nesloužily svému účelu.

Aukci, s bunkrem na druhém konci republiky v neudržované okrajové části obce s množstvím všudypřítomných odpadů různého druhu a kde jsem nikdy dříve nebyl, jsem objevil shodou náhod a aukci jsem počátkem roku 2018 vyhrál. Jak jsem později zjistil, bunkr byl na prodej několik let.

K bunkru jsem dostal pouze velmi malý, neudržovaný a zarostlý pozemek. I bezprostřední okolí v majetku obce bylo neudržované a navíc plné různých odpadů. Samotný bunkr byl ve špatném stavu – uvnitř vypálený a veškeré vybavení bylo vyrabováno. Každopádně díky bunkru jsem se v roce 2018 stal (a bez hypotéky!) vlastníkem své první nemovitosti, byť několik stovek km od mého bydliště.

Množství výzev začalo, ale nakonec jich bylo ještě mnohem více, než jsem čekal. Veškeré výdaje spojené s dojížděním, obnovou bunkru, úklidem, odvozem odpadků a úpravou pozemku, atd. jsem prováděl ve svém volném čase a bez dotací.

V letech 2018 – 2019 jsem podnikl přibližně 20 pracovních návštěv, během kterých jsem prováděl práce na bunkru a úklid okolí. Během nich mě navštívilo 0 zastupitelů obce. V březnu 2018 přišlo první zamítnutí ohledně možnosti odkoupení části obecního neudržovaného pozemku v těsné blízkosti bunkru. Už v létě 2018 jsem se na obecním úřadě od starosty dozvěděl, že zastupitele obnova bunkru a okolí nezajímá. To se nezměnilo ani po komunálních volbách, všechny mé pozdější žádosti na odkup jakékoliv části neudržovaného a nevyužívaného obecního pozemku byly opět zamítnuty.

Respektuji přístup zastupitelů a decentní venkovní historickou obnovu bunkru, odkup části obecního pozemku a úklid okolí, včetně sekání trávy na pozemku v majetku obce Březí, jsem tak definitivně vzdal.

Od ledna 2019 můj bunkr dnes slouží pouze jako netradiční místo pro umístění poštovní schránky, zejména pro aktivitu Postcrossing.com – posílání poštovních pohlednic z a do bunkru. Jiné využití bunkr nemá.

Satelitní řopík MJ-SR 71 a Postcrossing – iluze satelitní stanice

Aby se bunkr nestal symbolem zmaru jako v roce 1938 a opětovně nechátral, hledal jsem alespoň symbolické možnosti využití s ohledem na malý prostor u bunkru, aneb když není prostor okolo, ani zájem o historii, tak …

Satelitní řopík MJ-SR 71 se postupem času stal iluzí pozemní satelitní telekomunikační stanice. Co jej od zbylých řopíků odlišuje:

Anténa o průměru 3 m – původně radioamatérská anténa pro tzv. „EME“ závody, na řopíku pouze na vzhled, nezapojená

Vlastní adresa – řopík má přidělené evidenční číslo a prvotním impulzem bylo snadnější doručování materiálu (abych jej nemusel vozit stovky kilometrů) na obnovu bunkru.

Poštovní schránka na Postcrossing – kam nejen Česká pošta, díky existenci cesty vedle bunkru, bezproblémově doručuje pohledy. Chytrá poštovní schránka navíc pokaždé informuje, když dorazí nový pohled.

Satelitní modul pro komunikaci s Vesmírem – čistě pro efekt, díky lidem z několika zemí se mi povedlo iluzi Satelitního řopíku vylepšit – řopík dostal satelitní modul Iridium SBD a v létě 2019 se řopík dokázal poprvé připojit k vesmírným satelitům Iridium. Řopík tak posílá přes Vesmír krátké textové údaje o teplotě a stavu nabití akumulátoru. Měsíční náklady na připojení jsou ve výši jednoho oběda v restauraci.

Vlajkový stožár – bunkr má vlastní bunkrovou vlajku a spolu s ní se na stožáru střídá několik dalších vlajek

Vlastní pohlednice – Satelitní řopík MJ – SR 71 má vlastní pohlednice. Pohlednice odešly nejen do České republiky, ale i do více než 50 zemí světa.

Bunkr žádné využití nemá, uvnitř je prázdný a neobnovený.

Jak šel čas – Satelitní řopík MJ-SR 71 Březí u Mikulova

Betonový model 1:16 a původně plánovaný vzhled
Původní stav – vidíte bunkr?
Bunkr je vidět – březen 2018
Čištění vnějšku – březen 2018
Mechanické čištění betonu – duben 2018
Pohled z dronu na řopík a uklizený obecní pozemek – říjen 2018
Podzim 2018 – fanynky u Satelitního řopíku
Další návštěva přijela jen za Satelitním řopíkem! Prosinec 2018
„Světla nad bunkry“ – 2018
Sníh – leden 2019
Pohled z cesty – leden 2019
Opuštěný řopík – červenec 2019
K bunkru patří pozemek do cca 1,5 m od bunkru, u čelní stěny 3 m
Září 2019 – úprava bezprostředního okolí
Pohled Satelitního řopíku
Vstup k Satelitnímu řopíku
Iridium SBD
Satelitní řopík na České poště v Praze
Vlající vlajka
Pohled od cesty na Satelitní řopík

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Od začátku – když jsem vyhrál aukci, tak jsem ihned…

začal shánět informace, objíždět muzea, vyhledával materiály v archivech a zahájil obnovovací práce, ale i přes získaná doporučení nejen od spolků vojenské historie se mi v obci nepodařilo u zastupitelů vzbudit zájem a vybudovat u bunkru alespoň základní zázemí pro obnovu, ani získat část bezprostředně přilehlého, dlouhodobě neudržovaného a nevyužívaného obecního pozemku plného domovních a i rozměrných stavebních odpadů, pneumatik, atd. Po přemýšlení jestli a jak dál, jsem postupně svojí snahu přehodnotil a po zhodnocení již vynaložených financí a času řopík buduji jen pro sebe s tím, že i tak řopík ozvláštní vzhledově a stavem okolí nepříliš atraktivní místo, stejně jako dojde k symbolickému připomenutí našeho horečnatě budovaného opevnění ve 30. letech.

Když úmysl na venkovní historickou obnovu zastupitele obce Březí nezaujal (zatímco kolemjdoucí a i sousedy zaujal) a nebylo prakticky ani žádné místo okolo bunkru na vyndání nářadí a umístění např. historické protitankové překážky typu rozsocháč a dalších drobných, ale stylových a u jiných řopíků běžně umístěných doplňků, dílem náhody vznikl nápad na prostorově nenáročnou nehistorickou obnovu do podoby iluze pozemní řopíkové přepojovací satelitní / radarové stanice a vynechání tak odkazu na ne vždy vítanou historii 20. století. A navíc radary již ve 30. letech existovaly a hrály důležitou roli, byť ne v tehdejším Československu.

Příběh objektu III/10/3122/A-140Z a cesta k MJ-SR 71

Řopík jsem zakoupil počátkem roku 2018 v aukci Ministerstva obrany, když jsem hledal nějakou malou, nenáročnou a cenově dostupnou zahrádku/malý pozemek v trojúhelníku Karlovy Vary – Plzeň – Praha, což se mi vůbec nedařilo a náhodou jsem se ocitl na stránkách Ministerstva obrany. Historie mě vždycky bavila, ale i tak jsem překvapil sám sebe, když jsem si zakoupil bunkr a navíc v obci, kde jsem dříve nikdy nebyl a nikoho neznal. Protože jsem Karlovarák a k řopíku to mám pár stovek kilometrů daleko, koupě bunkru na druhém konci republiky byla mnohonásobná výzva.

Hledal jsem zahradu na západě, koupil jsem bunkr na Moravě

Bydlení v nájemním bytě, čas od času stěhování za prací, neustálé dojíždění, kdo by nechtěl mít nějakou malou zahrádku, anebo chatku. Hledal jsem, ale žádnou malou a cenově dostupnou se mi nedařilo najít. A náhoda stála za tím, že jsem se během hledání ocitnul i na stránce nabízející „novodobé hrady“, tedy bunkry. Uznávám, srovnávat třeba hrad Hartenberg s řopíkem (ať už velikostí, stářím, snahou o obnovu) se úplně nehodí, ale funkci měly stavby podobnou. Od roku 2015 jsem byl (díky náhodnému objevení) fandou a symbolickým podporovatelem pěchotního srubu MJ-S 4 „Zatáčka“ nedaleko Znojma, ale myšlenka na vlastní bunkr mě nikdy ani na chvíli nenapadla, přestože historie mě vždy zajímala.

Koupil jsem si tak necelých 200 tun historie na druhém konci republiky. Moje původní a značně naivní představa byla jednoduchá – zanedbané místo uklidit, prosvětlit, bunkr zvenku citlivě obnovit, udělat tam třeba „kešku“, informační tabuli, atd. A říkal jsem si, že do obnovy by se mohli v nějaké podobě časem třeba zapojit i místní. Co jsem plánoval pro sebe? Možná někdy vnitřek pro sebe použít párkrát do roka na přespání při mých cyklovýletech, zdokonalit své omezené řemeslnické dovednosti a zažít nové zážitky. Taková „opevněná zahrádka“ s udržovaným okolím na vzhled nejen pro místní.

Chtěl jsem to pojmout historicky nenásilně, pokud možno bez patosu, ať si každý myslí o opevnění ze 30. let, co chce. Měla to být taková drobnost, například jako jsou udržované kapličky vedle silnic mezi obcemi. A jak to mohlo vypadat? Prostě si j(e)dete po nedaleké cestě a najednou na vás nečekaně „vybafne“ bunkr, který po pár metrech zase zmizí v zeleni. Stejně jako některé hrady v lese. Polohu má řopík „na bafnutí“ ideální, navíc jen pár desítek metrů od cyklostezky.

První výzvou byl fakt, že bunkry se prodávaly a dosud prodávají jen na Moravě a pro mě tedy na druhém konci republiky, kde jsem jako Karlovarák, byť pracující přes týden mimo svůj kraj, nikoho neznal. Po návštěvě místa v únoru 2018 i přes lehký šok, způsobený vzhledem a stavem okolí, jsem nakonec podal nabídku do výběrového řízení s tím, že když jej nikdo po dobu několika let nekoupil, tak bych to mohl být já, první Karlovarák s bunkrem na Moravě. A nejen ke svému překvapení jsem se tak v roce 2018 stal majitelem vyrabovaného a vypáleného bunkru s neutěšeným vzhledem okolí.

Historie obce Březí

Něco z historie obce Březí / Prátlsbrun sepsal dnes již zesnulý badatel p. Eduard Červený z Muzejního spolku v Mikulově.

Poděkování

Speciální poděkování patří dobrovolníkovi Vaškovi z Prahy (!), co přijel ve svém volnu na pár hodin pomoct s likvidací náletových dřevin, Davidovi co přijel a dovezl materiál z Kolína (!), pánovi z Břeclavi za věnování a dovoz materiálu (a který v SMSce napsal „nic za to nechci, nechci aby sis myslel že jsme tady všichni stejní“), jinému pánovi z Mikulova za další dvě ruce při natahování pletiva a vztyčování antény, atd. Dále mě překvapily nabídky dobrovolníků z Pohořelic (!) a Břeclavi (!) na pomoc s posekáním vysoké trávy na obecním pozemku obce Březí, byť zůstaly nakonec vzhledem k počasí nevyužity. A s trochou nadsázky – kdyby Satelitní řopík uděloval titul „nejbližší partnerská města v okolí“, Břeclav by byla asi na prvním místě. Ostatně i pohlednice na řopík doručuje pošta z Břeclavi a když jsem jednou o něčem zapochyboval, dostal jsem odpověď ve stylu: „Nemějte obavy, je to naše práce.“ Byl to pro mě doslova momentální pozitivní šok.

Zapomenout ani nesmím na souseda z Březí za vybírání poštovní schránky a další drobnou, ale o to víc vítanou, pomoc. A děkuji i všem ostatním, které jsem tu ještě nevyjmenoval.

Za spolupráci při pátrání po historických materiálech si poděkování zaslouží Vojenský ústřední archiv, během svých návštěv jsem v badatelně strávil nejednu hodinu.

A poděkování by si zasloužili i někteří kolegové a známí, kteří se vydali i z Karlových Varů na jižní Moravu jen proto, aby viděli Satelitní řopík na vlastní oči. A svojí návštěvou, bydlením v penzionech a útratou v obchodech, přispěli k podpoře turismu na Moravě.

Vám všem díky.

Proč má Satelitní řopík web?

Web (blog již není od února 2019 aktualizován) sloužil od počátku na představení a dokumentaci průběhu prací, jako Karlovarák s trvalým pobytem v Karlových Varech na Moravě žádné příbuzné nemám a mými „příbuznými“ se tak stalo postupem času několik nejbližších sousedů a množství kolemj(e)doucích. Koncem května 2020 nastal čas na zhodnocení, co s řopíkem dál.